8 C 73/2021-118 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 41 983,44 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy ze dne 7. 7. 2003 Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr 60 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 16,9 % ročně, poplatků za vedení účtu a sjednaného pojistného splatit pravidelnými měsíčními splátkami v 50 měsíčních splátkách po 1 679,77 Kč, splatných vždy 7. dne každého kalendářního měsíce počínaje 7. 8. 2003. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, původní věřitel proto dopisem ze dne 12. 7. 2004 prohlásil celý dluh žalovaného za splatný. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 28 517,19 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 13 466,25 a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni 12.7.2004 ve výši 125,30 Kč. Podáním ze dne 3.6.2021 vzal žalobce žalobu zpět co do úroku z prodlení ve výši 2,5 % ročně z částky 41 983,44 Kč jdoucím od 13.7.2004 do 21.6.2019 a co do úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 28 517,19 Kč jdoucím od 13.7.2004 do 21.6.2019 a požádal, aby soud v tomto rozsahu řízení zastavil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním klienta ze dne 7. 7. 2003 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami v 50 měsíčních splátkách po 1 679,77 Kč, splatných vždy 7. dne každého kalendářního měsíce počínaje 7. 8. 2003, a to včetně smluveného úroku ve výši 16,9 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele, soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Žalovaný je dle těchto podmínek dále povinen v případě porušení povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši uvedené v příslušném sazebníku cen. Ze Sazebníku původního věřitele vyplývá výše poplatků účtovaných žalovanému. Smluvní pokuta za porušení úvěrové smlouvy je v sazebníku stanovena ve výši 20 % z nesplacené jistiny ke dni zesplatnění úvěru. Z dopisu původního věřitele žalovanému ze dne 12. 7. 2004 soud zjistil, že jeho obsahem je informace o zesplatnění celého úvěru a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Dle § 96 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, je-li návrh vzat zpět soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se právní poměry předmětného závazkového vztahu řídí i nadále ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obchodní zákoník“). Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru (§ 497). Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. S ohledem na učiněné zpětvzetí soud řízení v rozsahu zpětvzetí výrokem II. zastavi. Zbylý nárok žalobce hodnotí soud po právní stránce jako důvodný. Právního předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr dle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku a uvedená smlouva tak podléhá režimu tohoto zákona podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 504 obchodního zákoníku. Protože žalovaný porušila smluvní podmínky, právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr za okamžitě splatný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s vrácením dlužné částky, je povinen uhradit žalobci (věřiteli pohledávky na základě jejího řádného postoupení) sjednaný úrok z prodlení, zákonný úrok z prodlení (§ 369 odst. 1 obchodního zákoníku) i smluvní pokutu, kterou původní účastníci smlouvy spolu sjednali. Soud tedy žalobě v rozsahu závěrečného návrhu vyhověl. K plnění byla žalované stanovena běžná třídenní lhůta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na jejich náhradu, protože žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 55 905 Kč (příslušenství pohledávky kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku) a co do příslušenství v kapitalizované výši 87 700 Kč soud řízení s ohledem na učiněné zpětvzetí zastavil. Z procesního hlediska to byla žalobkyně, která zavinila zastavení řízení, a v tomto rozsahu byl tedy úspěšný žalovaný, kterému by tak náleželo právo na náhradu nákladů řízení, neboť byl ve věci úspěšnější. Protože však nebylo zjištěno, že by mu v průběhu řízení jakékoli náklady vznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.