11 C 140/2022-39 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 50 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný je pachatelem trestného činu vraždy podle § 140 trestního zákoníku ve stadiu pokusu, kterého se dopustil na panu [jméno] [příjmení] [jméno] čin spočíval v útoku nožem dne 1. 1. 2020. Poškozený se k trestnímu řízení připojil s nárokem na náhradu škody skládající se z ušlého zisku ve výši 88 733 Kč, bolestného ve výši 200 655 Kč, zadostiučinění za ztížení společenského uplatnění v částce 1 151 142 Kč a nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 10 000 Kč Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 1. 2021, č. j. 34 T 6/2020-643, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 8 To 20/2021, s právní mocí ke dni 21.4.2021, shledal žalovaného vinným z trestného činu vraždy podle § 140 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 trestního zákoníku, odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a poškozenému [jméno] [příjmení] přiznal náhradu škody skládající se z ušlého zisku ve výši 28 869 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 301 797 Kč. Poškozený [jméno] [příjmení] se paralelně s vedeným trestním řízením obrátil na žalobkyni se žádostí o poskytnutí peněžité pomoci podle zákona o obětech. Po posouzení žádosti poškozeného žalobkyně v postavení správního orgánu poškozenému přiznala peněžitou pomoc ve výši 50 000 Kč podle § 24 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. c) a § 28 odst. 1 písm. b) zákona o obětech. Rozhodnutí o poskytnutí peněžité pomoci bylo pod č. j. MSP-59/2020-ODSK-OTC/9 vydáno dne 12. 10. 2020, právní moci nabylo dne 19. 10. 2020 a k faktické výplatě peněžité pomoci došlo dne 15. 10. 2020. Okamžikem vyplacení peněžité pomoci tak na stát přešel nárok poškozeného na náhradu bolestného ve výši 50 000 Kč a stát v daném rozsahu vstoupil do jeho práv. O pohledávce žalobkyně žalovaného informovala sdělením ze dne 17. 6. 2021, doručeným dne 21. 6. 2021, přičemž žalobkyně žalovanému určila lhůtu k plnění do 31. 7. 2021. Žalovaný v určené lhůtě neuhradil ničeho. 2. Soud ve věci vydal platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný odpor, který následně odůvodnil tím, že pohledávku ve výši 50 000 Kč již nelze, když návrh nebyl soudu doručen včas. Odkazoval tím na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021. Namítal též, že nebyl informován o pohledávce dne 21. 6. 2021, jak uvádí žalobkyně. 3. Z rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2021, č. j. 34 T 6/2020-643, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 8 To 20/2021, s právní mocí ke dni 21. 4. 2021, soud zjistil, že v tamní věci byl žalovaný uznán vinným z trestného činu vraždy podle § 140 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 trestního zákoníku, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Poškozenému [jméno] [příjmení] bylo přiznáno právo na náhradu ušlého zisku ve výši 28 869 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 301 797 Kč, se zbytkem byl odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 8 To 20/2021 soud zjistil, že tamní soud rozhodl o tom, že v tamní věci poškozená Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti již nemůže uplatňovat nárok na náhradu škody. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že tak bylo rozhodnuto proto, že žalobkyně se se svým nárokem nepřipojila k trestnímu řízení před zahájením dokazování. 5. Ze strany žalovaného zcela evidentně došlo k nepochopení daného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že zřejmě nemá právnické vzdělání a s ohledem na doslovné znění výroku a odůvodnění tamního rozhodnutí, které je možné mylně vyložit tak, jak uvedl žalovaný, mu to ani nelze klást za vinu. Je třeba zdůraznit, že tamní soud rozhodoval toliko o tom, zda Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti může uplatnit svůj nárok v rámci již probíhajícího trestního řízení. Dospěl k závěru, že nikoli. O samotném uplatněném nároku však vůbec nerozhodoval. Ostatně v rámci trestního řízení neexistuje možnost„ zamítnutí žaloby“, když v případě, kdy se předmětným nárokem trestní soud zabývá (k čemuž v tamním trestním řízení ani nedošlo) a není podstata nároku prokázána, připadá v úvahu ve smyslu § 229 trestního řádu toliko odkázání na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobkyni tak nic nebránilo, aby svůj nárok uplatňovala v rámci civilního řízení. 6. Z rozhodnutí o žádosti o poskytnutí peněžité pomoci ze dne 12. 10. 2020, č. j. MSP-59/2020-ODSK-OTC/9, soud zjistil, že žalobkyně v postavení správního orgánu rozhodla tak, že poškozenému [příjmení] přiznala peněžitou pomoc ve výši 50 000 Kč podle § 24 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. c) a § 28 odst. 1 písm. b) zákona o obětech. Z potvrzení o výplatě peněžité pomoci bylo zjištěno, že k výplatě došlo dne 15. 10. 2020. 7. Podle § 33 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, okamžikem vyplacení peněžité pomoci žadateli na stát v rozsahu vyplacené částky přechází právo žadatele (oběti, resp. poškozeného) na náhradu škody nebo nemajetkové újmy, který ten má vůči pachateli. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě ohledně výplaty peněžité pomoci poškozenému [jméno] [příjmení] a zároveň bylo prokázáno, že pachatelem trestného činu, jímž byla tomuto poškozenému způsobena škoda, je žalovaný, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. Žalovaný namítal, že mu nebylo doručeno (resp. není si toho vědom) sdělení o pohledávce. Z doručenky ze dne 21. 6. 2021 však vyplývá, že toto sdělení mu skutečně doručeno bylo, a to do věznice Plzeň, kde tuto písemnost žalovaný osobně převzal, což stvrdil svým podpisem. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 525 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky a částka 325 Kč jako náhrada výdajů spojených s cestou k jednání vlakem z [obec] do [obec] a zpět.