11 C 209/2022-20 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 045 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný je vlastníkem vozidla s [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 14. 7. 2020 do 24. 9. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). [název žalobkyně] vyzvala dne 24. 6. 2021 žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku vyčísleného vynásobením uplynulých počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, a denní sazbou ve výši 65 Kč, která je stanovena § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva Financí číslo 205/1999 Sb. Dále žalobkyně požaduje zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný podal proti vydanému platebnímu rozkazu odpor, v němž mimojiné uvedl, že je ochoten zaplatit částku 5 045 Kč a náklady řízení ve výši 1 489 Kč, nesouhlasí však ze zaplacením úroků z prodlení ve výši 4 745 Kč. Namítal, že od žalobkyně neobdržel výzvu k zaplacení příspěvku na nepojištěné vozidlo, když mu ji schválně nezasílala prostřednictvím datové schránky, kterou má zřízenou. Vozidlo v roce 2021 prodal a nebyl si vědom žádného dalšího nepojištěného období. Žalobkyni kontaktoval, ta mu sdělila, že výzvu zasílá jen v listinné podobě. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Podle § 4 odst. 1 zákona číslo 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle odstavce 3 tohoto ustanovení výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Odstavec 4 tohoto ustanovení říká, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Odstavec 5 shora citovaného ustanovení uvádí, že výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle odstavce 6 tohoto ustanovení povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Dle odstavce 7 tohoto ustanovení výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. 5. Z informace žalobkyně o údajích zapsaných v registru silničních vozidel a i z vyjádření žalovaného soud zjistil, že žalovaný nejméně v žalovaném období byl vlastníkem vozidla s [registrační značka]. Z výzvy ze dne 24. 6. 2021 se podává, že [název žalobkyně] vyzvala žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť zjistila, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemá ve výše uvedeném období uzavřeno tzv. povinné ručení. Zároveň stanovila lhůtu splatnosti. 6. Skutečnost, že výzva se dostala do dispoziční sféry žalovaného, byla doložena poštovním podacím archem, z něho vyplývá, že žalobkyně žalovanému zasílala písemnost na adresu jeho trvalého pobytu dne 24. 6. 2021. Následně byl žalovaný upomínán, upomínka se též dostala do dispoziční sféry žalovaného, což žalobkyně doložila výpisem pošty online – detailní informací k zásilce RR2701732344F, ze které je patrné, že do dispoziční sféry žalovaného se zásilka dostala 23. 8. 2022, kdy byla uložena na poště poté, co adresát nebyl na uvedené adrese zastižen. Pokud žalovaný namítá, že mu měla žalobkyně písemnosti doručovat prostřednictvím datové schránky, kterou má zřízenou, tak k tomu soud uvádí, že tuto povinnost žalobkyně nemá, neboť tuto povinnost mají toliko orgány veřejné moci - např. policie, soudy, ministerstva, exekutoři, stavební úřady, obecní a krajské úřady. Mezi tyto úřady však žalobkyně nespadá. Proto soud považoval doručení předmětné výzvy za účinné, byť lze přisvědčit žalovanému, že ze strany žalobkyně by bylo vhodnější, kdyby předmětnou výzvu zasílala do datové schránky, pokud tuto žalovaný má zřízenou. Přinejmenším by se tak mohlo předejít některým ze soudních sporů, jako by tomu mohlo být možná i v tomto případě. 7. Denní sazba ve výši 65 Kč byla stanovena podle typu vozidla v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí číslo 205/1999 Sb. Náklady spojené s mimosoudním uplatněním požadovala žalobkyně ve výši 300 Kč, tedy v souladu s ustanovením §2a vyhlášky ministerstva Financí číslo 205/1999 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté k plnění ve výzvě k úhradě příspěvku. Žalobce svým odporem brojil toliko proti rozhodnutí o příslušenství (úrokům z prodlení), když mylně domníval, že má platit na úrocích částku ve výši 4 745 Kč Tomu tak není a ani žalobkyně úrok v této výši nepožadovala. V žalobě a ve výroku tohoto rozhodnutí je totiž uveden toliko výpočet, jakým je úrok stanoven. Tento výpočet se odvíjí od dlužné jistiny (po odečtu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním, z nichž žalobkyně nepožadovala), která je vynásobená zákonem stanovenou úrokovou sazbou. Ke dni vyhlášení rozsudku by tak žalovaný měl na úroku zaplatit toliko 501,67 Kč, nikoli 4 745 Kč, jak se žalovaný mylně domnívá. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 045 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.