4 C 144/2021-35 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] kterou mezi sebou účastníci dne 13. 8. 2019 sjednali, zajišťovala žalobkyně žalované služby, spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 31. 3. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Žalovaná měla dle smlouvy povinnost do 10 dnů od jejího ukončení vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení set-top-box, které od žalobkyně převzala. Protože však žalovaná tuto svoji povinnost nesplnila, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaná byla žalobkyní před podáním žaloby k úhradě dluhu písemně vyzvána, ale na výzvu žádným způsobem nereagovala. Proto žalobkyni nezbylo, než se svého práva domáhat podanou žalobou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] kterou mezi sebou účastníci dne 13. 8. 2019 sjednali, má soud za prokázané, že žalobkyně se touto smlouvou pro žalovanou zavázala zajišťovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala za tyto služby hradit sjednanou odměnu. Zároveň touto smlouvou žalobkyně žalované pronajala technické zařízení STB /CA Modul sériové číslo M91626EE5011. Zároveň byla pro případ ukončení této smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení uvedeného zařízení. Dle Zvláštních podmínek žalobkyně, se kterými byla žalovaná před podpisem smlouvy seznámena, měla žalovaná povinnost vrátit uvedené technické zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Smlouva byla ukončena 31. 3. 2020. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Žalobkyně prokázala, že žalované pronajala technické zařízení Set-top box a pro případ jeho nevrácení při ukončení účastnické smlouvy sjednala s žalovanou výše uvedenou smluvní pokutu. Žalovaná oproti tomu neprokázala, že předmětné zařízení včas vrátila, ani že zaplatila smluvní pokutu. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. S ohledem na požadavek žalobkyně na zaplacení nákladů řízení ve výši 5 114 Kč považuje soud za nutné uvést, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., které bylo s účinností od 1. 7. 2014 vtěleno do advokátního tarifu nejen s ohledem na závěry Ústavního soudu, např. III ÚS 727/2000 ze dne 17. 5. 2001, ale i s ohledem na skutečnost, že náklady řízení mnohdy několikanásobně přesahovaly žalovanou částku. Taktomu v projednávané věci sice není, ale soud má přesto za to, že se jedná zcela jasně o řízení, vycházející z tzv. formulářové žaloby, tedy o soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem, odpovídajícím ustálenému vzoru, uplatněném opakovaně týž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení představuje peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně podává žaloby stejného typu po řadu let, ve kterých se, kromě označení účastníků, typu koncového zařízení, žalované částky či úroků z prodlení a čísla smlouvy, prakticky nic nemění.