4 C 29/2022-48 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobci se domáhali vyklizení nemovitostí specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku, s odůvodněním, že žalovaný je užívá bez právního důvodu. Aktivní legitimaci účastníků doložili žalobci výpisem z katastru nemovitostí s tím, že žalobci se stali vlastníky předmětných nemovitostí na základě usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Písek JUDr. [jméno] [příjmení] s účinky od 15. 11. 2021. Žalovaný byl předchozím vlastníkem, nemovitosti však užívá stále, a to bez právního titulu. Žalobci žalovanému umožnili uzavření nájemní smlouvy, této možnosti žalovaný nevyužil. Žalobci dne 3. 2. 2022 zaslali žalovanému výzvu k vyklizení předmětných nemovitostí, ten však přesto předmětné nemovitosti užívá. 2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 25. 3. 2022 uvedl, že v předmětných nemovitostech bydlí se svou manželkou [jméno] [příjmení] přibližně 17 let. O nemovitosti přišli z důvodu dlouhodobě kritické finanční a sociální situace. Žalovaný se dlouhodobě potýká s úzkostnými poruchami a depresemi, není dlouhodobě schopen výdělečné činnosti. Jediným příjmem domácnosti žalovaného je invalidní důchod jeho manželky ve výši 332 Euro. Žalovaný by mohl čerpat příspěvek na bydlení, pokud by měl uzavřenou nájemní smlouvu, byl by schopen platit maximální nájemné ve výši 5 000 Kč. Žalobci však požadovali nájemné ve výši 6 000 Kč, což se zdá žalovanému s ohledem na stav nemovitosti, když z celé nemovitosti je obytná toliko jedna místnost, nepřiměřeně vysoké. Žalovaný nemá za korektní ani požadavek na sjednání pojištění nemovitosti s předmětem plnění minimálně 5 000 000 Kč, když žalobci vydražili nemovitost za částku cca jednoho milionu korun českých. Žalovaný v současné době se snaží zajistit náhradní bydlení, což se mu prozatím nepodařilo. To potvrdil i při jednání. Prostřednictvím své zástupkyně navrhl zamítnutí žaloby, když uplatňování vlastnického práva žalobců s ohledem okolnosti případu, s ohledem na zdravotní stav žalovaného a s ohledem na jeho finanční a sociální možnosti by byl v rozporu s dobrými mravy. 3. Výpisem z katastru nemovitostí je prokázáno, že žalobci jsou vlastníky ve výroku uvedených nemovitostí. Z dopisu ze dne 3. 2. 2022 vyplývá, že žalobci žalovaného vyzvali k neprodlenému vyklizení předmětných nemovitostí. Žalovaný, jak vyplývá ze shodného vyjádření účastníků, tak doposud neučinil. 4. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 5. Ze shodných vyjádření účastníků vyplývá, že žalovaný pozbyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem, když vlastníky se stali žalobci příklepem v dražbě. Žalovanému tedy odpadl právní důvod užívání předmětných nemovitostí, dalším setrváváním v předmětných nemovitostech tak žalovaný zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobců, a proto žalobci mají právo na ochranu dle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud určil delší lhůtu k plnění s ohledem na finanční a sociální podmínky žalovaného a s ohledem na jeho nepříznivý zdravotní stav, kdy je zřejmé, že ve lhůtě tří dnů by žalovaný nebyl schopen povinnostem uloženým mu tímto rozsudkem dostát a mohl by mít na něj (a ostatní členy domácnosti) velmi tíživý dopad. 6. Soud však má za to, že uplatňovaný nárok žalobců na ochranu jejich vlastnických práv není v rozporu s dobrými mravy, když ze shodných vyjádření účastníků vyplývá, že žalovanému navrhli uzavření nájemní smlouvy, byť za pro žalovaného (nikoli však absolutně) neakceptovatelných podmínek. Soud přihlédl též k tomu, že v současnosti žalovaný předmětné nemovitosti užívá bez jakéhokoli protiplnění, tedy že žalovaný za užívání předmětných nemovitostí nic žalobcům nehradí, a to po dobu bezmála jednoho roku. V této době měl žalovaný relativně široký prostor si své záležitosti urovnat a případně sehnat prostory k zajištění svých bytových potřeb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Žalobci své náklady vyčíslili částkou 50 738 Kč, když vycházeli z chybné premisy, že předmětný nárok je peněžitým plněním či úkonem právní služby, jichž se právní služba týká (§ 8 odst. 1 a. t.) Tomu tak však není, když předmětem řízení se týká vyklizení nemovitosti. Přiléhavá pro tento předmět řízení je aplikace § 9 odst. 1 a. t., dle kterého nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Soud proto toto posledně citované ustanovení pro výpočet náhrady nákladů řízení aplikoval.