5 C 11/2021-63 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobce se domáhal na žalované vydání těchto movitých věcí: křovinořez Husquarna 545RX, dvoukotoučová bruska závěsná na zeď, motorová pila Husquarna H450, holinky protiprořezové HQ [číslo], zahradní traktor Stiga 5092H, ochranný štít na obličej, řetěz na motorovou pilu Husquarna H450, ochranné kalhoty a blůza protiprořezové letní HQ5025, sekera Husquarna a okružní pila (cirkulárka). Žalobu odůvodnil tím, že tyto věci nabyl od [celé jméno svědka], [datum narození], kupní smlouvou ze dne 7. 11. 2016. Věci nebyly součástí dědického řízení po otci pana [celé jméno svědka], protože bylo sporné, kdo byl jejich vlastníkem, a proto zůstaly uloženy v držení žalované. Pan [celé jméno svědka] se domníval, že tyto movité věci byly v majetku jeho otce, což však žalovaná rozporovala již v roce 2014 a jelikož nikdy nedošlo k akceptaci (přijetí daru ze strany otce pana [celé jméno svědka], se kterým se o tom pan [celé jméno svědka] nebavil a movité věci byly pouze společně používány) a přechodu vlastnického práva, zůstaly movité věci (před jejich prodejem) ve vlastnictví pana [celé jméno svědka]. Pro případ, že žalovaná již věci nevlastní, navrhla eventuálním petitem peněžní vyrovnání. Při jednání žalobkyně doplnila, že pan [celé jméno svědka] nabyl vlastnictví věcí tak, že je nakoupil. Do dědického řízení je zařadil chybně, protože se nacházely v domě, kde zůstavitel bydlel. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout z důvodu, že žalobkyně neprokázala, že byl vlastníkem uvedených věcí v době uzavření kupní smlouvy pan [celé jméno svědka]. Jeho jednání bylo účelové. K eventuálnímu petitu na peněžní vyrovnání namítla promlčení. [celé jméno svědka] v dědickém řízení prohlásil, že věci jsou majetkem zůstavitele, kdežto žalovaná v tomto řízení tvrdila, že věci nabyla od svého otce darem před jeho smrtí. Žalobkyně jako kupující nemohla být při převodu vlastnického práva v dobré víře, když v čl. IV. odst. 1 potvrdila, že věci nejsou v držení pana [celé jméno svědka]. Svědek [celé jméno svědka], [datum narození], vypověděl, že žalovaná je jeho sestra, s jednatelem žalobkyně panem [příjmení] se domluvil na odprodeji předmětných věcí, protože potřeboval peníze. Předmětné věci nakoupil on sám a měl je uložené v domě ve [anonymizováno], kde bydlel jeho otec, a tyto věci mu přenechal k užívání. Původním vlastníkem brusky a cirkulárky byly oba jeho rodiče, kteří po rozvodu v roce 2004 nebo 2005 darovali dům v [anonymizováno] jemu a dům v [anonymizováno] jeho sestře a součástí toho domu měla být i bruska s cirkulárkou. Traktůrek STIGA kupoval spolu se svým otcem v [anonymizováno], neměl dost peněz, tak ho zaplatil otec kartou a svědek mu později peníze dal. Nikdo další ale u předání peněz nebyl. Sekera byla jako dar k uvedenému traktůrku. S traktůrkem sekal převážně otec, svědek mu umožnil, aby jej otec odvezl do [anonymizováno], kde sekal pozemek sestry. Křovinořez téměř nepoužil. Žalobkyně po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že nenavrhla důkazy k prokázání tvrzení, že žalobkyně je vlastníkem předmětných věcí, navrhla vyslechnout matku žalované. Tato svědkyně – [celé jméno svědkyně], [datum narození], vypověděla, že je velice smutné, že se děti soudí o dědictví. S manželem se rozcházeli v letech 2003 nebo 2004, v té době byl v domě ve [anonymizováno] traktůrek, cirkulárka, křovinořez, bruska, protipořezové holínky, ochranný štít i sekyrka i motorová pila, včetně náhradního řetězu. S manželem se dohodli tak, že dům i s věcmi v něm uloženými darují synovi a jiný dům v [anonymizováno] dceři, rovněž s vybavením. Svědkyně v předmětném domě nebyla nejméně 10 nebo 15 let. Na předmětné cirkulárce sama dlouho před tím řezala dříví. Později byl nakoupen pouze traktůrek, u kterého se syn s manželem svědkyně dohodli, že ho koupí napůl. Všechny věci kromě traktůrku byly v domě určitě dříve, než ten traktůrek. Žalobkyně doložila kupní smlouvu podepsanou dne 7. 11. 2016, na koupi předmětných věcí od [celé jméno svědka]. Žalobkyně zde má uvedeno sídlo [ulice a číslo], [obec a číslo]. Kupní cena všech věcí byla sjednána ve výši 30 000 Kč, uhrazena před podpisem smlouvy. V čl. IV. je uvedeno, že kupující prohlašuje, že si movité věci nemohl prohlédnout, neboť se v tuto chvíli nenachází v držení prodávajícího. Žalobkyně dále doložila pokladní doklad k nákupu motorové pily HSQ ze dne 21. 11. 2012 za 10 990 Kč, dále křovinořezu H545RX ze dne 30. 5. 2012 za částku 18 990 Kč, protipořezových holínek a ochranných kalhot ze dne 8. 7. 2013 za částku 1 590 a 1 790 Kč a ochranného štítu ze dne 4. 6. 2012 za částku 365,50 Kč. Z usnesení dědického řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 29. 6. 2015 č. j. 12 D 544/2014-86 soud zjistil, že v dědickém řízení po [celé jméno svědka], narozeném 28. 5. 1954 a zemřelém dne 20. 7. 2014, soud schválil dohodu o pozůstalosti mezi žalovanou a jejím bratrem [celé jméno svědka], [datum narození]. Žalovaná mimo jiné nabyla vybavení dílny v [anonymizováno] (ruční elektronářadí, šroubováky, kladiva, atd.) Mezi účastníky zůstalo sporné, kdo je vlastníkem kotoučové brusky, křovinořezu Husquarna 545RX, motorové pily Husquarna, protiprořezových holínek, zahradního traktoru STIGA, ochranného štítu na obličej, řetězu na motorovou pilu, ochranných kalhot a blůzy neprořezné letní, sekery a okružní pily. Ke spornému majetku se při projednání pozůstalosti nepřihlíží. Z protokolu z tohoto řízení ze dne 15. 6. 2015 se podává, že žalovaná tvrdila, že předmětné věci dostala darem od zůstavitele před jeho smrtí (konkrétně křovinořez, motorová pily, holínky a zahradní traktor) pan [celé jméno svědka] uváděl, že ke dni úmrtí zůstavitele byly ve vlastnictví zůstavitele. U zbylých movitých věcí pan [celé jméno svědka] tvrdil, že jejich vlastníkem byl zůstavitel, žalovaná tvrdila, že nikoliv. Součástí dědického spisu je vyjádření [celé jméno svědka] mladšího, který uvádí, že předmětné movité věci byly zakoupeny jeho otcem. Podle § 1040 odst. 1 o.z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 2079 odst. 1 o.z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Soud žalobu zamítl, neboť ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně neprokázala, že je vlastníkem v žalobě uvedených věcí, a to proto, že neprokázala, že v den uzavření kupní smlouvy byl vlastníkem těchto věcí pan [celé jméno svědka] (prodávající). Svědkyně [celé jméno svědkyně] jasně vypověděla, že s výjimkou traktůrku byly všechny věci v předmětném domě v době rozchodu s manželem, tedy letech 2003 2004, kdežto žalobkyně doložila faktury na nákup pily, křovinořezu, holínek, kalhot a štítu z roku 2012 nebo 2013. Nemůže jít tedy o stejné věci. Později měl být nakoupen pouze traktůrek, zde se ale tvrzení pana [celé jméno svědka], žalobkyně a svědkyně výrazně liší. Pan [celé jméno svědka] vypověděl, že traktůrek kupovali s otcem, ale financoval ho pouze on, v dědickém řízení ovšem tvrdil, že je vlastníkem zůstavitel. Svědkyně vypověděla, že traktůrek kupovali napůl. U ostatních věcí v dědickém řízení pan [celé jméno svědka] rovněž tvrdil, že ke dni úmrtí zůstavitele byly majetkem tohoto zůstavitele. Pokud v projednávaném řízení své tvrzení změnil a tvrdí, že vlastníkem je on, přestože nedošlo k vypořádání tohoto majetku v dědickém řízení, tak k tomu nedoložil žádné důkazy, které by jeho vlastnictví prokazovaly. Předložené faktury neprokazují, kdo věci nakoupil, a jak soud již uvedl výše, prokazují, že stáří věcí je necelých 10 let, kdežto dle tvrzení svědkyně věci v domě ve [anonymizováno] byly minimálně od roku 2004 a sám svědek [celé jméno svědka] dohodu o vypořádání těchto věcí datoval do doby rozchodu jeho rodičů, tedy 2003 2004. Účelovost předložené smlouvy dokládá i fakt, že je na ní uvedeno sídlo žalobkyně, které bylo dle obchodního rejstříku jejím sídlem až od 31. 10. 2017, tedy téměř rok po dataci kupní smlouvy. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 890 Kč Tyto náklady z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, vyjádření ve věci a účast na třech jednáních) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.