6 C 11/2022-25 — Okresní soud v Rokycanech

Návrhem se žalobkyně domáhala vydání platebního rozkazu s odůvodněním, že dne 2. 8. 2021 uzavřela dohodu o narovnání, v se níž žalovaný splatit dluh v částce 142 715 v měsíčních splátkách po 7 500 Kč počínaje měsícem září 2021. Povinnost splátek nebyla žalovaným dodržena, dne 31. 10. 2021 uhradil částku 4 000 Kč. Soud vydal dne 17. 1. 2022 platební rozkaz č. j. 6 C 11/2022-14, který usnesením ze dne 2. 3. 2022 č. j. 6 C 11/2022-19 zrušen, neboť se jej řádně nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Dle smlouvy o narovnání ze dne 23. 3. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným byl dluh žalovaného vůči žalobkyni ve výši 170 325,63 Kč za nájemné za období duben 2020 až březen 2021 a za vodné, stočné, žalovaný se zavázal uhradit částku 45 000 Kč do 31. 3. 2021 a dále od dubna 2021 ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně. Ze žádosti žalovaného ze dne 26. 7. 2021 soud zjistil, že požádal o posunutí placení dlužného nájemného tak, že od září 2021 by pravidelně měsíčně splácel částku 7 500 Kč. Dle dohody o narovnání ze dne 2. 8. 2021, kterou zanikly veškeré nároky dle dohody o narovnání ze dne 23. 3. 2021, žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 142 715 Kč a zavázal se ke splácení ve výši 7 500 Kč měsíčně počínaje měsícem září 2021. Z výzvy ze dne 2. 12. 2021 je zřejmé, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splácení dluhu tak, jak uznal v dohodě o narovnání. Dle doručenky se písemnost dostala do dispoziční sféry žalovaného. Dle § 1903 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (o. z.) dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. V řízení bylo předloženými listinami prokázáno, že žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni uznal dne 2. 8. 2021 a zavázal se k úhradě splátek ve výši 7 500 Kč měsíčně počínaje měsícem září 2021. Žalovaný uhradil pouze 4 000 Kč dne 31. 10. 2021. Žaloba je tedy důvodná, a proto jí bylo v plném rozsahu vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucího od prvního dne dalšího měsíce, kdy byl žalovaný v prodlení, tedy od 1. 11. 2021. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 936 Kč za zaplacený soudní poplatek.