6 C 148/2022-17 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 17 968,42 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 3. 2013 smlouvu o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 20 000 Kč. Žalovaný byl povinen hradit úroky z kontokorentního úvěru ve výši 18,90 % ročně. Zavázal se nepřekročit limit čerpání úvěru. Na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který nebyl ze strany žalovaného vyrovnán. Žalobkyně požadovala přiznání nákladů řízení. Soud ve věci vydal dne 4. 4. 2022 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 85557/2022-5, který se však nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou žalovaného a proto byl usnesením ze dne 28. 4. 2022 č. j. EPR 85557/2022-7 zrušen. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze Smlouvy o kontokorentním úvěru [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytovat žalovanému kontokorent ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného dodržovat sjednané obchodní podmínky. Z transakční historie se podává, kdy a jaké částky žalovaná ze sporožirového účtu čerpala a kdy vznikl nepovolený debetní zůstatek. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě svého závazku. Dle § 708 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby na určitou měnu běžný účet pro jeho majitele. Dle § 710 obchodního zákoníku je-li ve smlouvě stanoveno, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když nemá k tomu potřebné peněžní prostředky na účtu, řídí se práva a povinnosti stran při uskutečnění těchto plateb smlouvou o úvěru (§ 497 a násl. obchodního zákoníku). Dle § 497 a násl. obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dle shora uvedených ustanovení uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obchodního zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému finanční prostředky, žalovaný však své závazky nevyrovnal. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a převedl pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Protože se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 351 obč. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne podání žaloby, tedy od 2. 8. 2019, přičemž do té doby žalobkyně tyto smluvní i zákonné úroky kapitalizovala. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 968,42 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.