6 C 176/2022-25 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil, že není vlastníkem vozidla značky Citroen Xsara, [příjmení]: VF7N1KFW173182400, [registrační značka]. V žalobě uvedla, že dne 5. 12. 2020 prodala předmětné vozidlo žalovanému, předmět koupě byl žalovanému předán a kupní cena ve výši 8 000 Kč byla zaplacena při sepsání kupní smlouvy. Současně bylo ujednáno, že žalovaným bude podána žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel do 7 dnů od nabytí vlastnického práva k vozidlu. V lednu 2022 byla žalobkyně upozorněna Odborem dopravy v [obec], že spáchala přestupek spočívající v tom, že jako vlastník vozidla nepodala ve lhůtě 10 dnů žádost o zápis změny vlastníka v registru vozidel, za což jí byla uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že poté, co dala žalovanému plnou moc v provedení zápisu změny vlastníka, žila v dobré víře, že žalovaný tak učinil. Nastalou situaci se snažila aktivně řešit, nicméně přepis vozidla nebylo možné provést, neboť žalovaný přestal komunikovat, v důsledku čehož nebyla žalobkyně schopna předložit doklady potřebné k přepisu vozidla. V únoru 2022 pak písemně vyzvala žalovaného ke zjednání nápravy a současně jej informovala o tom, že v případě, kdyby ke zjednání nápravy nedošlo, bude nucena obrátit se na soud. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, soud proto věc projednal bez jeho přítomnosti. Při jednání žalobkyně uvedla, že vozidlo žalovanému prodala s tím, že ten jej bude používat na dojíždění do práce, proto sepsali kupní smlouvu, kde se žalovaný zavázal zařídit přepis vozidla. Žalobkyně nevěděla, že musí ověřit, zda tak skutečně učinil. Po několika měsících jí telefonicky kontaktovala policie, zda žalovanému opravdu vozidlo prodala, což žalobkyně potvrdila. Bližší informace jí policie nesdělila. Dostala také dopis od [obec] kanceláře pojistitelů s výzvou k uhrazení pojistného. Zaslala jim kupní smlouvu a tímto byla věc vyřízena. Poté dostala dopis od Městského úřadu Rokycany, kde jí byla uložena povinnost zaplatit pokutu 5 000 Kč za to, že auto nepřevedla. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplynulo, že žalovaný spáchal dopravní přestupek a zřejmě předložil pouze kupní smlouvu. Ze smlouvy ze dne 5. 12. 2018 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě vozidla značky Citroen Xsara, [příjmení]: VF7N1KFW173182400, [registrační značka]. Ve smlouvě si strany sjednaly povinnost žalovaného přihlásit vozidlo u příslušeného odboru dopravy ve lhůtě 7 dnů, k tomuto účelu mu byla žalobkyní udělena plná moc. Dopisem ze dne 1. 2. 2022 žalobkyně žalovaného vyzvala, aby ve lhůtě 14 dnů podal žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel. Podle § 2079 odst. 1 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu. Podle § 8a odst. 1, odst. 3 tohoto zákona, došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. O podání žádosti podle odstavce 1 vyrozumí obecní úřad obce s rozšířenou působností bez zbytečného odkladu dosavadního nebo nového vlastníka silničního vozidla, který žádost nepodal, a umožní mu se k žádosti vyjádřit. Má-li dosavadní nebo nový vlastník silničního vozidla, který žádost nepodal, v držení technický průkaz nebo osvědčení o registraci silničního vozidla, vyzve jej obecní úřad obce s rozšířenou působností k jejich předložení a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud se nejprve v souladu s § 80 o. s. ř. zabýval otázkou, zda je na určení vlastnického práva k předmětnému vozidlu naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tehdy, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, anebo kde by bez tohoto určení se stalo jeho právní postavení nejistým. To znamená, že buď musí jít u žalobce o právní vztah nebo právo již existující alespoň v době vydání rozhodnutí, nebo se musí jednat o takovou jeho procesní případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě. Soud má za to, že výše popsané skutečnosti nepřiměřeným způsobem zasahují pro práv žalobkyně, kdy jí pasivita žalovaného ohledně převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu, jenž žalovaný již nějakou dobu užívá, potenciálně může způsobit újmu v podobě kupříkladu dalších přestupkových řízení. Současný stav, tedy vozidlo ve faktickém vlastnictví žalovaného, když v registru vozidel je jako vlastník vozidla stále uvedena žalobkyně, shledává soud velmi obtížně udržitelným, když nelze predikovat, jakým způsobem žalovaný vozidlo bude užívat, a to včetně rizika, že jej může prodat třetí osobě. Soud tedy dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětnému vozidlu je v této věci dán. Na základě shora uvedených důkazů soud věc po právní stránce posoudil následovně. Mezi účastníky byla platně uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla koupě uvedeného vozidla. Z tvrzení žalobkyně i z předložených listinných důkazů, má soud za to, že žalobkyně svou povinnost z kupní smlouvy splnila, tedy že vozidlo včetně dokumentů potřebných k jeho provozu řádně předala žalovanému, a to společně s plnou mocí nutnou k zápisu změny vlastníka vozidla. Žalovaný však svou povinnost zcela zjevně nesplnil, když nepodal žádost o zápis změny vlastníka ani žalobkyni k podání žádosti neposkytl potřebnou součinnost. Důsledkem porušení povinností žalovaným je pak nesoulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem, který může negativně zasahovat do právní sféry žalobkyně, k čemuž již dle shora uvedených důkazů v daném případě opakovaně došlo. K řešení těchto situací se vyjádřil Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 114/20 v němž uvedl, že„ je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že, není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel“. S ohledem na uvedené proto dospěl soud k závěru, že k nápravě vzniklé situace je možné dosáhnout pouze vydáním rozsudku, který určí, že žalobkyně není vlastníkem předmětného vozidla, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 0 Kč.