6 C 252/2022-15 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 000 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 25. 2. 2021 žalovanému poskytla částku 7 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč a jednorázové smluvní pokuty ve výši 3 052 Kč. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 25. 2. 2021 žalovanému poskytla částku 7 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 27. 3. 2021 nevrátil. Konkrétně se jednalo o registraci žalovaného na webovém portálu žalobkyně a následnou žádost o poskytnutí finančních prostředků. Podrobněji šlo o vygenerování účtu na základě žádosti žalovaného a následné požádání v sekci„ Mé aktivity“ o poskytnutí úvěru. Před samotným poskytnutím finanční částky došlo k vygenerování textu smlouvy, obchodních podmínek a formuláře s informacemi poskytovanými před uzavřením smlouvy. Žalovaný v prostředí svého účtu potvrdil žádost, čímž došlo k podání žádosti. Žalovaná dne 25. 2. 2021 poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 7 000 Kč a dále úroků 0,9 % denně z vypůjčené částky, tj. úrok z úvěru 1 890 Kč. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu vyčíslenou ke dni vydání předběžné upomínky, tj. ke dni 9. 6. 2022, která činí 3 052 Kč. Žalovaný byl dopisem ze dne 9. 6. 2022 vyzván k úhradě dluhu Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, který měl vrátit do 27. 3. 2021. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Žalobkyně, která byla v řízení úspěšná, má nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 942 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 640 Kč ve výši 1 184,40 Kč, celková výše náhrady nákladů řízení tedy činí 7 624,4 Kč.