8 C 121/2022-49 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou ze dne 7.11.2021 podanou k Okresnímu soudu [okres] domáhala po žalované zaplacení částky 1 520 Kč s tím, že se žalovaná dne 24. 9. 2020 při jízdě na tramvajové lince [číslo] městské hromadné dopravy v [obec] neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně, která je této dopravy provozovatelem, požadovala jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaná ovšem požadované nezaplatila. Již pravomocným usnesením ze dne 25.4.2022, č.j. 30 C 37/2022-39 vyslovil Okresní soud [okres] svoji místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu jako místně příslušnému. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud z„ Hlášení o přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaná se přepravovala dne 24. 9. 2020 tramvajovou linkou [číslo] městské hromadné dopravy v [obec] provozované žalobkyní. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného a přirážky k jízdnému byly osvědčeny Smluvními přepravními podmínkami a Ceníkem žalobkyně. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně nezaplatila požadované jízdné ani přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný a soud žalobě vyhověl v plném rozsahu jak co do jistiny, tak co do úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kterým byl dluh žalované splatný. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.