8 C 15/2022-16 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1.10.2021 domáhala po žalované zaplacení částky 2 080 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 8. 4. 2018 při jízdě vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] u [obec] – [obec] hl. n. a dne 13.12.2018 při jízdě vlakem [číslo] mezi stanicemi [anonymizováno] n. [anonymizováno] a [anonymizováno] se žalovaná neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní právní předchůdce žalobkyně – provozovatel přepravních služeb společnost [právnická osoba], [IČO] - požadoval za první neoprávněnou jízdu jízdné ve výši 27 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč a za druhou neoprávněnou jízdu jízdné ve výši 543 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaná ovšem požadované nezaplatila. Pohledávka byla na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 postoupena [právnická osoba] DEVELOPMENT LIMITED, [registrační značka], která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.7.2017 postoupila žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud z„ Potvrzení o nedodržení SPPO“ a z„ Oznámení o závadách“ zjistil, že žalovaná se dne 8.4.2018 přepravovala mezi stanicemi [obec] u [obec] a [obec] hl. n. vlakem [číslo] provozovaným právním předchůdcem žalobkyně a na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou. Dále soud zjistil, že žalovaná se dne 13.12.2018 přepravovala mezi stanicemi [anonymizováno] n. Vltavou a [anonymizováno] vlakem [číslo] přičemž ani v tomto případě se na výzvu kontrolora neprokázala platnou jízdenkou. Z Tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu byla zjištěna výše jízdného, která v prvním případě činí 23 Kč a ve druhém případě 53 Kč i výše přirážku k jízdnému, která činí v obou případech částku 1 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně v žalobě žalovaná jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil, a to ani poté, co mu byla žalobkyní zaslána předžalobní upomínka. Bylo na žalované, aby v řízení prokázala, že požadované již uhradila, ale nestalo se tak. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávku na [právnická osoba] DEVELOPMENT LIMITED, [registrační značka], která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.7.2017 postoupila žalobkyni. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně nezaplatil požadované jízdné ani přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný, přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 025 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.