8 C 199/2021-18 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 17.9.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 45 804 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka se skládala z pěti samostatných nároků žalobkyně vůči žalovanému, jak je uvedeno dále. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 526 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem nákladního automobilu, s [registrační značka], přičemž toto vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 27. 8. 2020 do 31. 10. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). [název žalobkyně] vyzvala dne 31. 12. 2020 žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku vyčísleného vynásobením uplynulých počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, a denní sazbou ve výši 261 Kč, která je stanovena § 2 odst. 1 písm. q) vyhlášky Ministerstva financí číslo 205/1999 Sb. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 028 Kč s příslušenstvím a částky 2 300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem traktoru s [registrační značka] přičemž toto vozidlo nemělo v období od 2.12.2019 do 21.7.2020 a v období od 22.7.2020 do 23.11.2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž žalobkyně žalovaného vyzvala dne 16.9.2020, resp. dne 13.1.2021, aby zákonný příspěvek nepojištěných za uvedené období zaplatil. Denní sazba v tomto případě činí dle § 2 odst. 1 písm. s) vyhlášky Ministerstva finanční číslo 205/1999 Sb. částku 16 Kč. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 230 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je vlastníkem přípojného vozidla [registrační značka] s nejvyšší povolenou hmotností nad 10 000 kg, přičemž žalovaný neměl k tomuto vozidlu v období od 7.8.2020 do 13.11.2020 sjednáno povinné ručení. Žalobkyně žalovaného vyzvala dne 31.12.2020 k úhradě příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, přičemž denní sazba v tomto případě činí dle § 2 odst. 1 písm. v) vyhlášky Ministerstva finanční číslo 205/1999 Sb. částku 70 Kč. V posledním případě pak žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 8 750 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je vlastníkem osobního automobilu [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3, přičemž k tomuto vozidlu nebylo v období od 14.7.2020 do 20.11.2020 sjednáno povinné ručení. Žalobkyně žalovaného vyzvala dne 13.1.2021 k úhradě příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, přičemž denní sazba v tomto případě činí dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. částku 65 Kč. 2. Žalobkyně po žalovaném požadovala rovněž úhradu zákonných úroků z prodlení, jdoucích od ode dne následujícího po stanovené splatnosti příspěvku dle zaslané Výzvy a rovněž zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 300 Kč za každé z uvedených dlužných období. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného několikrát písemně vyzvala, aby svůj dluh uhradil dobrovolně. Protože se tak nestalo, nezbylo jí, než podat tuto žalobu. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Ze zprávy Městského úřadu v Rokycanech bylo soudem zjištěno, že jako vlastník a provozovatel shora uvedených motorových vozidel byl v období od 2.12.2019 do 23.11.2020 ve výpisu Registru silničních vozidel evidován žalovaný. 6. Podle § 4 odst. 1 zákona číslo 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle odstavce 3 tohoto ustanovení výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Odstavec 4 tohoto ustanovení říká, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Odstavec 5 shora citovaného ustanovení uvádí, že výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle odstavce 6 tohoto ustanovení povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Dle odstavce 7 tohoto ustanovení výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. 7. Žalovaný během řízení nevyvrátil ani nezpochybňoval, že je vlastníkem shora uvedených motorových vozidel, ke kterým neměl ve výše uvedených obdobích sjednáno povinné ručení, ani že příspěvek nepojištěných žalobkyni dosud nezaplatil. Zprávou Městského úřadu v Rokycanech má naopak soud vlastnictví předmětných motorových vozidel žalovaným v období od 2.12.2019 do 23.11.2020 za prokázané. Z tvrzení žalobkyně v žalobě vyplývá, že žalovaný k těmto vozidlům nesjednal pro uvedená období řádně povinné ručení, ačkoli takovou povinnost mu ukládá § 1 zákona č. 168/1999 Sb. Z výzev ze dne 16. 9. 2020, 31. 12. 2020 a 13. 1. 2021 se podává, že [název žalobkyně] vyzvala žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla za každé v žalobě uvedené dlužné období a zároveň stanovila lhůtu splatnosti. Denní sazba byla stanovena podle typu vozidla v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva Financí číslo 205/1999 Sb. Náklady spojené s mimosoudním uplatněním požadovala žalobkyně ve výši 300 Kč, tedy v souladu s ustanovením §2a vyhlášky ministerstva Financí číslo 205/1999 Sb. Následně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky za předžalobní upomínkou, která byla žalovanému řádně doručena. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté k plnění ve výzvě k úhradě příspěvku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 011 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 833 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 804 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.