11 C 30/2023-26 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by bylo zrušeno ve výroku citované unesení zdejšího soudu, jímž byl mezi účastníky schválen smír. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný v době, kdy došlo k uzavření smíru, nemohl s ohledem na probíhající exekuční řízení proti jeho osobě tento smír uzavřít, neboť vůči žalovanému byl v té době účinné tzv. generální inhibitorium dle § 44a zákona číslo 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, přičemž důsledkem porušení tohoto generálního zákazu nakládání s majetkem je, že takové právní jednání je neplatné. Žalobkyně zastává názor, že taktové právní jednání nemůže být předmětem soudního smíru. 2. Žalovaný nárok uplatněný v žalobě uznal v plném rozsahu. 3. Ze spisu zdejšího soudu vedeného pod spisovou značkou 8 C 209/2020 soud zjistil, že mezi účastníky byl dne 8. 9. 2022 schválen smír, jehož obsahem je mimo jiné dispozice s nemovitým majetkem žalovaného. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že ve vztahu k nemovitostem žalovaného, jejichž dispozice byla předmětem smíru, je evidovaná poznámka o nařízení celkem tří exekucí, a to vždy v době předcházející dohody o smíru. Ve všech případech byl vydán exekuční příkaz. 4. Podle § 99 odst. 3 o.s.ř. schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru. 5. Podle § 47 odstavce 6 exekučního řádu majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný poruší tuto povinnost, je neplatné. 6. Soud dospěl na základě shora provedeného dokazování k závěru, že žalovaný v době existujících exekučních příkazů nebyl oprávněn nakládat s majetkem postiženým exekučním příkazem, což se však sjednáním smíru stalo. Schválený smír byl tak v rozporu s ustanovením § 47 odstavce 6 exekučního řádu, který je kogentním předpisem. Proto nezbylo soudu než žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť smír je podle hmotného práva neplatný a žaloba na zrušení smíru byla podána ve tříleté lhůtě uvedené ve výše citovaném ustanovení § 99 odst. 3 o.s.ř. 7. Žalobkyně byla ve věci procesně zcela úspěšná, měla tak podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, pokud by soud nepřistoupil k aplikaci § 150 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Tohoto práva se však žalobkyně vzdala, resp. uvedla, že na náhradně nákladů netrvá. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.