11 C 49/2023-9 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 412 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že se žalovanou dne 8. 7. 2013 uzavřela smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod. Žalovaná pak neuhradila fakturu vystavenou za vodné a stočné za období od 27. 7. 2021 do 27. 12. 2021. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dne 8. 7. 2013 smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalované vodu do odběrného místa na adrese [adresa]. Dne 29. 12. 2021 žalobkyně vystavila žalované fakturu za období od 27. 7. 2021 do 27. 12. 2021 znějící na částku 412 Kč se splatností dne 15. 1. 2022. 4. Dle § 8 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem. Závazky vzniklé z této smlouvy přecházejí na právního nástupce vlastníka vodovodu nebo kanalizace a na právního nástupce provozovatele. 5. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva dle shora uvedeného zákonného ustanovení, na jejímž základě se žalovaný zavázal hradit vodné a stočné formou pravidelných záloh a dále dle konečného vyúčtování za jednotlivá období. Svou povinnost žalovaná nesplnila, když neuhradila fakturu za čerpané služby, a to ani po výzvě žalobkyně. Soud mu proto tuto povinnost uložil ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení se splácením svého peněžitého závazku, náleží žalobkyni vedle jistiny rovněž úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. v zákonné výši. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění žalované stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 261,52 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 412 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 712 Kč ve výši 149,52 Kč.