13 C 117/2023-46 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8 208,26 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne 14. 7. 2021 byla ve Fakultní nemocnici [obec] žalovanému poskytnuta zdravotní péče. Jelikož žalovaný nebyl zdravotně pojištěn, je povinen poskytnutou péči uhradit z vlastních prostředků, o čemž byl informován a s čímž souhlasil, přičemž podepsal Hlášení o ošetření nepojištěného pacienta v rámci FN [obec]. Za poskytnutou zdravotní péči byla žalovanému vystavena faktura [číslo] na částku 8 208,26 Kč se splatností 13. 8. 2021, jež žalovaný převzal a stvrdil svým podpisem. Jelikož žalovaný fakturu neuhradil, byla mu dne 27. 8. 2022 zaslána upomínka s výzvou k plnění. Žalovaný však z dlužné částky nic neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, prostřednictvím ustanoveného opatrovníka, vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává co do důvodu i výše. Poukázal zejména na rozpory v identifikačním čísle ošetřované osoby, kdy z listiny nazvané Výpis z klientského informačního systému – adresa vyplývá, že identifikační číslo žalovaného má být [číslo], na faktuře a na hlášení je však jako identifikační číslo žalovaného uvedeno [číslo] přičemž z obsahu spisu nevyplývá, z jakého důvodu se číslo liší. Opatrovník je toho názoru, že by mělo být postaveno na jisto, zda se v daném případě nejedná o dvě osoby stejného nebo obdobného jména s odlišnými identifikačními čísly. Dále poukázal na skutečnost, že žalovaný byl dle údajů ve faktuře diagnostikován diagnózou [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] NS a F062 Organická porucha s bludy (podobná schizofrenii). S ohledem na ustanovení § 24 ve spojení s § 581 občanského zákoníku je opatrovník toho názoru, že pokud by žalovaný z důvodu akutního stižení duševní poruchou nebyl schopen posoudit obsah listin, které podepsal, a následky svého jednání, pak by předmětná právní jednání byla absolutně neplatná. Žalovaný má za to, že žalobce neunesl důkazní břemeno, když v rámci ošetření žalovaného použil dvě odlišná identifikační čísla, na jejichž základě ověřil skutečnosti související se vznikem závazku žalovaného. Rovněž je toho názoru, že žalobce neprokázal dostatečné ověření existence zdravotního pojištění žalovaného. 3. Žalobce k vyjádření žalovaného uvedl, že identifikační čísla pacientů vycházejí z čísla pojištěnce, pod nímž je pacient veden u zdravotní pojišťovny. U cizinců se mohou čísla pojištěnců měnit v návaznosti na změny jejich zaměstnavatelů a pracovních poměrů. U žalovaného jsou v evidenci žalobce vedeny obě uvedené identifikace. Žalobce dále uvedl, že v den, kdy byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče, neeviduje VZP u žalovaného žádné platné zdravotní pojištění. 4. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru: Z hlášení o ošetření nepojištěného pacienta v rámci FN [obec] bylo zjištěno, že žalobce dne 14. 7. 2021 poskytl žalovanému zdravotní péči, kterou se žalovaný zavázal uhradit jako samoplátce, což stvrdil svým podpisem. Totožnost žalovaného žalobkyně provedla z průkazu totožnosti [číslo]. Z ověření platnosti pojištění bylo zjištěno, že žalovaný ke dni poskytnutí zdravotní péče nebyl pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění. Fakturou ze dne 14. 7. 2021 [číslo] byla žalovanému za poskytnutou péči vyúčtována částka 8 208,26 Kč splatná dne 13. 8. 2021. K úhradě dlužné částky byl žalovaný pak vyzván upomínkou ze dne 27. 8. 2022, jež byla dne 1. 9. 2022 uložena k vyzvednutí u poskytovatele poštovních služeb. 6. Podle § 2636 odst. 1 obč. zák., smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. 7. Podle § 2636 odst. 1 obč. zák., příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou. Žalovaný nebyl ke dni poskytnutí zdravotní péče zdravotně pojištěn, a proto je povinen poskytnutou péči uhradit z vlastních prostředků. Poskytnutím služby tak došlo k uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí lékařské péče, přičemž k úhradě je z důvodu absence jeho pojištění povinen žalovaný. Žalovaný však tuto svoji povinnost nesplnil, jelikož v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný svůj dluh zaplatil, s tím, že i samotný nárok se žalovanému nepodařilo zpochybnit. Na základě provedených důkazů má soud za to, že žalobce provedl dostatečné ověření totožnosti žalovaného, stejně jako platnosti jeho pojištění ke dni poskytnutí zdravotní péče. Argument žalovaného o možné neplatnosti právního jednání ve smyslu § 24, § 581 občanského zákoníku nebyl soudem shledán jako relevantní, neboť není způsobilý vyvrátit prokázané tvrzení žalobce o tom, že žalovanému zdravotní péči v uvedeném rozsahu skutečně poskytl. Za všech shora uvedených skutečností soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a stanovil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení stanoveným podle § 1970 obč. zák. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z paušální náhrady výdajů stanovené dle ust. § 1 a § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 100 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby učiněných do podání návrhu na zahájení řízení (návrh ve věci samé, předžalobní výzva) a v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby učiněný žalobcem až po podání návrhu na zahájení řízení (vyjádření žalobce ze dne 4. 9. 2023). Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla rovněž určena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř.