13 C 24/2023-35 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 735 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný je vlastníkem vozidla s [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 18. 12. 2020 do 15. 8. 2021 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). [název žalobkyně] vyzvala dne 9. 12. 2021 žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku vyčísleného vynásobením uplynulých počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, a denní sazbou ve výši 35 Kč, která je stanovena § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí číslo 205/1999 Sb. Dále žalobkyně požaduje zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 300 Kč. Podáním ze dne 2. 6. 2023, doručeným zdejšímu soudu téhož dne, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s odůvodněním, že na základě listiny předložené žalovaným lze mít za prokázané, že žalovaný nebyl vlastníkem vozidla po celé nepojištěné období od 18. 12. 2020 do 15. 8. 2021 (241 dní), ale pouze po období od 18. 12. 2020 do 4. 4. 2021 (108 dní), tudíž není možné po něm požadovat celou úhradu příspěvku nepojištěných podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Uvedla, že nadále požaduje po žalovaném náhradu nákladů řízení v plném rozsahu odpovídajícím původně uplatněnému návrhu, neboť se o převodu vozidla dozvěděla až v souvislosti se sdělením žalovaného po podání žaloby, přestože byl žalovaný v rámci mimosoudní správy pohledávky opakovaně žalobkyní vyzýván k úhradě příspěvku nepojištěných. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že byl vlastníkem vozidla s [registrační značka], fakticky však toto vozidlo používal jeho otec, který si sjednal pojištění odpovědnosti u [právnická osoba] V domnění, že pojistka za rok skončí, ji znovu již neuhradil, přičemž nevěděl, že se po roce automaticky obnovuje. Odjel totiž zpět do Bulharska a auto si vzal s sebou. Žalovaný vozidlo v ČR bohužel neodhlásil. Otec žalovaného s jeho svolením a plnou mocí přihlásil vozidlo v Bulharsku dne 5. 4. 2021, což doložil kopií technického průkazu z Bulharska, kde také sjednal pojištění odpovědnosti. Žalovaný uvedl, že uznává nárok žalobkyně za dobu do 4. 4. 2021, přičemž po tomto datu bylo vozidlo přihlášeno a pojištěno v Bulharsku. 3. Jelikož se řádně předvolaný žalovaný k jednání nedostavil a ani nedoložil žádný důležitý důvod pro odročení, soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalovaného. 4. Podle § 4 odst. 1 zákona číslo 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle odstavce 3 tohoto ustanovení výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Odstavec 4 tohoto ustanovení říká, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Odstavec 5 shora citovaného ustanovení uvádí, že výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle odstavce 6 tohoto ustanovení povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Dle odstavce 7 tohoto ustanovení výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. 5. Z informace žalobkyně o údajích zapsaných v registru silničních vozidel soud zjistil, že žalovaný byl od 18. 12. 2020 vlastníkem vozidla s [registrační značka]. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne 9. 12. 2021 se podává, že [název žalobkyně] vyzvala žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť zjistila, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemá ve výše uvedeném období uzavřeno tzv. povinné ručení. Zároveň stanovila lhůtu splatnosti. Denní sazba ve výši 35 Kč byla stanovena podle typu vozidla v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí číslo 205/1999 Sb. Náklady spojené s mimosoudním uplatněním požadovala žalobkyně ve výši 300 Kč, tedy v souladu s ustanovením §2a vyhlášky Ministerstva financí číslo 205/1999 Sb. Z informace o poštovní zásilce s datem dodání 20. 12. 2021 bylo zjištěno, že výzva žalobkyně k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP byla dodána žalovanému dne 20. 12. 2021. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 16. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu předmětného nedoplatku. Následně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky také předžalobní upomínkou, která byla žalovanému řádně doručena (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 25. 8. 2022, z dokladu o jejím odeslání žalovanému a z informace České pošty o sledování poštovních zásilek). Ze scanu technického průkazu vozidla z Bulharska bylo zjištěno, že od 5. 4. 2021 bylo předmětné vozidlo registrováno v Bulharsku. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté k plnění ve výzvě k úhradě příspěvku. Soud proto žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. V průběhu řízení vzala žalobkyně svoji žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť žalovaný až po podání žaloby prokázal, že vozidlo bylo ode dne 5. 4. 2021 přihlášeno otcem žalovaného s jeho svolením a plnou mocí v Bulharsku, přestože byl v rámci mimosoudní správy pohledávky žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě příspěvku nepojištěných, respektive k prokázání tvrzení, že žalobkyně nemá nárok na úhradu tohoto příspěvku v souladu s ustanovením § 4 odst. 7. zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. Souhlas žalovaného nebyl nutný, protože ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 5 749,43 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 735 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., jakož i odměna z výše uvedené tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 3 a. t. ve spojení s § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 a. t. (účast na jednání dne 5. 6. 2023), dále z cestovného zástupkyně žalobkyně ve výši 1 121,02 Kč při kombinované spotřebě dle velkého technického průkazu vozidla 3,9 l [číslo] km v případě jedné cesty na jednání na trase [obec]