13 C 307/2023-63 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 13 666 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný je vlastníkem vozidla s [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 8. 2. 2021 do 31. 5. 2021 a v období od 1. 6. 2021 do 12. 11. 2021 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). [název žalobkyně] vyzvala dne 13. 1. 2022 a dne 5. 5. 2022 žalovaného k úhradě zákonných příspěvků nepojištěných za nepojištěná období, sestávajících ze základů příspěvků vyčíslených vynásobením uplynulých počtů dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, a denní sazbou ve výši 47 Kč, která je stanovena § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí číslo 205/1999 Sb. Dále žalobce požaduje zaplacení poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvky dle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v celkové výši 600 Kč, tj. 2 x 300 Kč. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Podle § 4 odst. 1 zákona číslo 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle odstavce 3 tohoto ustanovení výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Odstavec 4 tohoto ustanovení říká, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Odstavec 5 shora citovaného ustanovení uvádí, že výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle odstavce 6 tohoto ustanovení povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Dle odstavce 7 tohoto ustanovení výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. 4. Z informace žalobce o údajích zapsaných v registru silničních vozidel soud zjistil, že žalovaný nejméně v žalovaných obdobích byl vlastníkem vozidla s [registrační značka]. Z výzev ze dne 13. 1. 2022 a 5. 5. 2022 se podává, že [název žalobkyně] vyzvala žalovaného k zaplacení zákonných příspěvků nepojištěného vozidla, neboť zjistila, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemá ve výše uvedených obdobích uzavřeno tzv. povinné ručení. Zároveň stanovila lhůty splatnosti. Denní sazba ve výši 47 Kč byla stanovena podle typu vozidla v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí číslo 205/1999 Sb. Náklady spojené s mimosoudním uplatněním požadovala žalobkyně ve výši 300 Kč, tedy v souladu s ustanovením §2a vyhlášky Ministerstva financí číslo 205/1999 Sb. Následně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou, která byla žalovanému řádně doručena. 5. Vzhledem k tomu, že se žalobci podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalovaných částek, tak i co do úroků z prodlení z těchto částek uplatněnéných dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobce uplatnil úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením vždy ode dne následujícího po uplynutí lhůt poskytnutých k plnění ve výzvách k úhradám příspěvků. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 666 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.