13 C 331/2023-19 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 120 Kč s tím, že žalovaný se dne 1. 3. 2022 a 6. 5. 2022 při jízdě tramvají na lince 1, dne 9. 2. 2022 při jízdě tramvají na lince 2, dne 5. 5. 2022 při jízdě trolejbusem na lince 22, dne 7. 6. 2022 při jízdě trolejbusem na lince 17 a dne 21. 6. 2022 při jízdě trolejbusem na lince 10 městské hromadné dopravy v [obec] provozované žalobkyní neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby mu byla uložena povinnost zaplatit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou z přeprav, což žalovaný neučinil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný se ve dnech 1. 3. 2022, 9. 2. 2022, 5. 5. 2022, 6. 5. 2022, 7. 6. 2022 a 21. 6. 2022 přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, na výzvu kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem, jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému byly soudu prokázány Smluvními přepravními podmínkami a Ceníkem žalobkyně. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 5. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 7. Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaný se při přepravě veřejným dopravním prostředkem neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně nezaplatil požadované jízdné ani přirážku k jízdnému. Nárok žalobkyně proto soud považuje za důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Lhůta k plnění byla rovněž stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.