5 C 275/2022-20 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že dne 20. 5. 2015 žalovaný uznal svůj dluh z titulu náhrady škody způsobené zaměstnavateli v souvislosti s pracovní pozicí řidiče ve dnech 10. 4. 2015, 21. 4. 2015 a 4. 4. 2015. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst.4 o.s.ř.), žaloba i výzva jim byly doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř.. Oba účastníci dali svým postojem najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání. Z dohody o uznání dluhu a způsobu jeho zaplacení ze dne 20. 5. 2015 je prokázáno, že žalovaný uznal výše uvedený dluh za chybějících šest Ks sudů, 42 Ks přepravek piva, 800 Ks lahví ALE a nákladů za nenahlášenou jízdu. Podle § 2053 o.z., účinného od 1.1.2014, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2054 odst. 1 až 3 tohoto zákona se placení úroků považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí; plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu; ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vzniklý z titulu výše uvedené náhrady škody. Tím vznikla vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval. Žalovaný tuto domněnku nevyvrátil. V době uznání dluh promlčen nebyl. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 840,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 558 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 480 Kč ve výši 1 360,80 Kč.