6 C 113/2022-72 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že žalovaná [celé jméno žalované] je povinna uhradit částku 1 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to z důvodu neuhrazení jízdného. Žalovaná se měla dne 7. 10. 2020 přepravovat trolejbusovou linkou [číslo] provozovanou žalobkyní. K návrhu žalobkyně soud rozhodl usnesením ze dne 14. 6. 2022, č. j. 6 C 113/2022-16 o připuštění přistoupení dalších účastníků matky [celé jméno žalované], narozené 14. 9. 1984 a otce [celé jméno žalovaného], narozeného 16. 3. 1978 na straně žalované. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Na základě záznamu o provedené přepravní kontrole je zřejmé, že se 1. žalovaná přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 7. 10. 2020 v 16:38 hod na trolejbusové lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se 1. žalovaná neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. 1. žalovaná pak ani přes zaslanou výzvu k plnění dlužnou částku neuhradila. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že se v řízení žalobkyni podařilo prokázat, a to zejména na základě předložených listinných důkazů, že 1. žalovaná jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila, nezbylo soudu, než žalobě vyhovět. Domáhala-li se žalobkyně splnění této povinnosti společně a nerozdílně spolu s rodiči 1. žalované, tj. 2. žalovanou a 3. žalovaným, soud v daném případě na věc nahlížel ve světle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 1775/14-2, podle kterého je povinností soudu zabývat se tím, zda dítě zavinilo porušení povinnosti zaplatit stanovené jízdné a zda si mohlo být vědomo důsledků spojených s jeho nezaplacením, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému či nahradit náklady řízení o zaplacení této částky. 1. žalovaná v době, kdy byla podrobena přepravní kontrole, byla ve věku necelých 16 let. Soud je přesvědčen, že dítě tohoto věku si již plně uvědomuje následky svého chování a své chování je schopno plně ovládat. Za takové situace tedy nebylo namístě, aby povinnost spojená s neuhrazením jízdného a přirážky k jízdnému byla přenesena na rodiče 1. žalované, a z tohoto důvodu tedy soud vůči nim žalobu zamítl. S ohledem na to, že žalobkyně měla ve věci úspěch částečný, a to pouze vůči 1. žalované, když ohledně 2. žalované a 3. žalovaného byla žaloba zamítnuta, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení tak, že se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává žádnému z účastníků.