6 C 361/2022-31 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobci 100 000 Kč s příslušenstvím jako nemajetkovou újmu. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaný byl žalobcem dne 13. 11. 2019 fyzicky napaden před zimním stadionem HC Baník v [obec]. Útok byl veden žalovaným vůči žalobci pravou rukou sevřenou v pěst přesným úderem do oblasti levé tváře, čímž byl žalobce sražen k zemi a upadl do stavu bezvědomí. Žalobce dovozuje nárok na náhradu nemajetkové škody tím, že tímto útokem došlo k zásahu do jeho osobnosti fyzické osoby. Podle žalobce by měl žalovaný odčinit způsobenou nemajetkovou újmu včetně duševních útrap. Žalobce považuje částku 100 000 Kč za přiměřené zadostiučinění. Žalovaný podle žalobce jednal úmyslně, agresivně, neočekávaně a naprosto bezdůvodně. Žalovanému nikdo neubližoval, nikdo ho nenapadal nebo neohrožoval. 2. Dne 6. 1 2023 vydal soud platební rozkaz č. j. 6 C 361/2022-22, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením ze dne 27. 2. 2022, č. j. 6 C 361/2022-26 zrušen. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: dne 13. 11. 2019 před zimním stadionem HC Baník v [obec] došlo k incidentu, při kterém žalovaný pravou rukou sevřenou v pěst udeřil žalobce do oblasti levé tváře a srazil jej v zemi. Žalobce byl v bezvědomí a následně jej přátelé, kteří byli přítomni zmiňovanému incidentu, odvezli do nemocnice v [obec]. Z fotografií pak je vidět otok levé tváře žalobce. Městským úřadem v Sokolově bylo zahájeno řízení ve věci přestupku proti občanskému soužití, a to proti žalobci. V rámci tohoto přestupkového řízení bylo vydáno rozhodnutí dne 14. 6. 2021, pod č. j. MUSO/97980/2020 OPŽÚ/ANVO, kdy žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku, když úmyslně narušil občanské soužití hrubým způsobem a byla mu uložena pokuta v částce 1 000 Kč s povinností uhradit náklady řízení v částce 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 30. 6. 2021 odvolání a Krajský úřad Karlovarského kraje svým rozhodnutím ze dne 6. 10. 2021 rozhodnutí Městského úřadu v Sokolově zrušil a řízení zastavil. Své rozhodnutí mimo jiné odůvodnil tak, že se bez jakéhokoliv zdůvodnění přiklonil prvoinstanční správní orgán k tomu, že žalobce chtěl žalovaného praštit, a pominul výpovědi, z nichž vyvěrá opak. Nedodržením této zásady došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů a zásady in dubio pro reo. V rámci přestupkového řízení vypověděli žalobce, [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v podstatě shodně tak, že po slovních urážkách ze strany žalovaného se skupinka zúčastněných k sobě přiblížila, když nejprve žalovaný prudce strčil do [jméno] [příjmení], a poté když se přiblížil i žalobce, tak jej žalovaný udeřil pěstí do obličeje, ten upadl na zem a zůstal v bezvědomí. Incident, tak jak jej žalobce popsal, odpovídá i kamerovému záznamu, na kterém je patrné, že nejprve k žalovanému přistupuje [příjmení] [příjmení], má ruce dole podél těla, žalovaný jej prudce odstrčí, poté přistupuje žalobce, zvedá ruku a žalovaný jej udeří rukou, respektive se rukou po něm ožene. Žalobce spadne na zem a zůstává tam ležet. Výzvou ze dne 1. 11. 1977 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení nemajetkové újmy v částce 100 000 Kč do 7 dnů. 5. Dle § 80 o. z., chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromý a projevy jeho projevy osobní povahy. Dle § 82 o. z., člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. 6. Dle § 2894 o. z., povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Dle § 2951 odst. 2 o. z., nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Dle § 2956 o. z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Dle § 2958 o. z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. 7. Obecně platí, že každý má povinnost si počínat tak, aby nedocházelo k nedůvodným újmám. Nejedná-li se o jednání v nutné obraně nebo krajní nouzi, tak při splnění zákonných předpokladů nastupuje odpovědnost nahradit vzniklou újmu. Škodu je nutné nahradit vždy, nemajetkovou újmu jen tehdy, bylo-li to předem ujednáno nebo stanoví-li tak výslovně zákon, jako je tomu právě při újmě na přirozených právech člověka. Pokud jde o vznik nemajetkové újmy, musejí být splněny předpoklady vzniku odpovědnosti za tuto nemajetkovou újmu. Jednak zde musí existovat zásah, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, a tato spočívá buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby, dále se musí jednat o zásah protiprávní, respektive neoprávněný a rovněž musí být dána příčinná souvislost mezi zásahem a protiprávností takového zásahu. V daném případě byly všechny předpoklady splněny tím, že žalovaný bezdůvodně fyzicky napadl žalobce. Zasáhl tak do jeho přirozených práv, pokud jde o lidskou důstojnost. Nelze připustit situaci, že při slovní rozepři dojde k takovému nedůvodnému a neadekvátnímu fyzickému útoku. 8. Soud následně řešil výši náhrady nemajetkové újmy, která žalobci vznikla. Náhrada nemajetkové újmy se poskytuje ve formě přiměřeného zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích. Zákon při určení výše náhrad stanoví pouze kritériu plného vyvážení utrpěných bolestí, respektive kritérium zásad slušnosti. Žalobce se domáhá předmětnou žalobou náhrady nemajetkové újmy v částce 100 000 Kč s odůvodněním, že jej to omezilo na obvyklém způsobu života, začali mu brnět ruce, měl v nich špatnou citlivost a přidali se i bolesti krční páteře. Navštívil několik specializovaných lékařských zařízení, aby mu obtíže byly vyléčeny. To se nakonec podařilo, ale až s určitým časovým odstupem. Byl omezen v běžném životě, a to jak osobním, tak i pracovním. Dále pak pociťoval zásah i ve své duševní sféře, neboť se trápil tím, že žádný konflikt neočekával a přesto byl žalovaným inzultován bez jakéhokoliv varování. To otřáslo jeho psychikou nejvíce. Zranění žalobce pak je zdokumentováno na doložených fotografiích. Soud ohledně výše nemajetkové újmy přihlédl zejména k tomu, že je jednalo o nečekaný a zcela neadekvátní fyzický útok právě do obličeje žalobce, tedy do nejviditelnějšího a nejvíce omezujícího místa na těle. S ohledem na zásadu služnosti ve vztahu ke způsobeným bolestem považuje soud částku 100 000 Kč za odpovídající. 9. Vzhledem ke shora uvedenému již soud neprováděl další důkazy, shledal žalobu za důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobce uplatnil úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po konci lhůty ve výzvě k plnění, která byla žalovanému zaslána. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 602 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních