6 C 391/2022-53 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 520 Kč s tím, že dne 23. 11. 2021 při jízdě na lince 16 dopravy provozované žalobkyní se žalovaná nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaná ovšem požadované nezaplatila. Následně podáním ze dne 25. 4. 2023 žalobkyně navrhla přistoupení dalšího účastníka, konkrétně rodičů žalované, a to s odkazem na nález Ústavního soudu I ÚS 1775/14 ze dne 15. 2. 2017. Svůj návrh odůvodnila tím, že rodiče jako zákonní zástupci nezletilé nesou finanční odpovědnost a jsou tedy spoluodpovědní za její dluh vůči žalobkyni. Soud přistoupení dalších účastníků na straně žalované usnesením ze dne 2. 5. 2023 nepřipustil. Soud z„ Hlášení o přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 23. 11. 2021 na lince 16 dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že matkou žalované je [celé jméno účastnice], [datum narození] a otcem [celé jméno účastníka], [datum narození]. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatila, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku v době její splatnosti, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně ve svém návrhu na vstup dalšího účastníka do řízení odkazuje na nález Ústavního soudu I ÚS 1775/14 ze dne 15. 2. 2017, kde kterého:„ Pokud obecné soudy dospějí k závěru, že nezletilé dítě bylo způsobilé uzavřít smlouvu o přepravě osob, musí se zabývat tím, zda takové dítě zavinilo porušení povinnosti zaplatit stanovené jízdné a zda si mohlo být vědomo důsledků spojených s jeho nezaplacením, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému či hradit náklady řízení o zaplacení této částky. Obecné soudy též musí při svém rozhodování chránit zájem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt.“. Jak vyplývá z této právní věty i z odůvodnění nálezu, Ústavní soud akcentuje potřebu chránit zájem dítěte. Pokud tedy žalobkyně požadovala přistoupení dalších účastníků s odkazem na shora citovaný nález, který akcentuje potřebu chránit nezletilé děti, aby do dospělosti nevstupovaly se závazky, jež mohou mít rdousící efekt, pak tímto v podstatě tvrdí, že dosavadní žalovaná již v době zahájení řízení nebyla ve vztahu k žalobě na zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím věcně legitimována, proto nemohla být v této části žaloby úspěšná, soud proto v této části žalobu zamítl, když dospěl v souladu se shora uvedeným nálezem Ústavního soudu k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaná si v době užití dopravního prostředku, kdy jí bylo 16 let, byla vědoma důsledků spojených s jeho nezaplacením, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému či hradit náklady řízení o zaplacení této částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že na ně nemá žádný z účastníků právo, neboť žalovaná sice měla neúspěch v poměrně nepatrné části, ale přiznání nákladů řízení nepožadovala a ani nedoložila, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.