6 C 394/2022-58 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 520 Kč s tím, že dne 26. 7. 2021 při jízdě na lince 1 dopravy provozované žalobkyní se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. Následně podáním ze dne 25. 4. 2023 žalobkyně navrhla přistoupení dalšího účastníka, konkrétně rodičů žalovaného, neboť byl v době přestupku nezletilý, a to s odkazem na nález Ústavního soudu I ÚS 1775/14 ze dne 15. 2. 2017. Svůj návrh odůvodnila tím, že rodiče jako zákonní zástupci nezletilého nesou finanční odpovědnost a jsou tedy spoluodpovědní za jeho dluh vůči žalobkyni. Soud přistoupení dalších účastníků na straně žalovaného usnesením ze dne 2. 5. 2023 nepřipustil. Soud z„ Hlášení o přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 26. 7. 2021 na lince 1 dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že matkou žalovaného je [jméno] [příjmení], [datum narození] a otec [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], dne 23. 7. 2006 zemřel. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatil, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku v době její splatnosti, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně ve svém návrhu na vstup dalšího účastníka do řízení odkazuje na nález Ústavního soudu I ÚS 1775/14 ze dne 15. 2. 2017, kde kterého:„ Pokud obecné soudy dospějí k závěru, že nezletilé dítě bylo způsobilé uzavřít smlouvu o přepravě osob, musí se zabývat tím, zda takové dítě zavinilo porušení povinnosti zaplatit stanovené jízdné a zda si mohlo být vědomo důsledků spojených s jeho nezaplacením, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému či hradit náklady řízení o zaplacení této částky. Obecné soudy též musí při svém rozhodování chránit zájem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt.“. Jak vyplývá z této právní věty i z odůvodnění nálezu, Ústavní soud akcentuje potřebu chránit zájem dítěte. Pokud tedy žalobkyně požadovala přistoupení dalších účastníků s odkazem na shora citovaný nález, který akcentuje potřebu chránit nezletilé děti, aby do dospělosti nevstupovaly se závazky, jež mohou mít rdousící efekt, pak tímto v podstatě tvrdí, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve vztahu k žalobě na zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím věcně legitimován, proto nemohla být v této části žaloby úspěšná, soud proto v této části žalobu zamítl, když dospěl v souladu se shora uvedeným nálezem Ústavního soudu k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaný si v době užití dopravního prostředku, kdy mu bylo 16 let, byl vědom důsledků spojených s jeho nezaplacením, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému či hradit náklady řízení o zaplacení této částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že na ně nemá žádný z účastníků právo, neboť žalovaný měl sice neúspěch v poměrně nepatrné části, ale přiznání nákladů řízení nepožadoval a ani nedoložil, že by mu nějaké náklady řízení vznikly.