8 C 11/2023-18 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 11. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 1 042 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 11. 1. 2020 při jízdě vlakem [číslo] se žalovaná neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní právní předchůdce žalobkyně – provozovatel přepravních služeb společnost [právnická osoba], [IČO] - požadoval za neoprávněnou jízdu jízdné ve výši 42 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaná ovšem požadované nezaplatila. Pohledávka byla na následně postoupila žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud z„ Potvrzení o nedodržení SPPO“ a z„ Oznámení o závadách“ zjistil, že žalovaná se dne 11. 1. 2020 přepravovala vlakem [číslo] provozovaným právním předchůdcem žalobkyně a na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou. Z Tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu byla zjištěna výše jízdného, která činí 42 Kč i výše přirážky k jízdnému, která činí částku 1 000 Kč. Pohledávka poté byla postoupena na žalobkyni. Dle tvrzení žalobkyně v žalobě žalovaná jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila, a to ani poté, co jí byla žalobkyní zaslána předžalobní upomínka. Bylo na žalované, aby v řízení prokázala, že požadované již uhradila, ale nestalo se tak. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně nezaplatila požadované jízdné ani přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný, přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 042 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů o právní moci rozsudku, žalovaná je přitom dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně