8 C 254/2022-13 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobou ze dne 14. 10. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 1 574 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 1. 1998 se žalovaný přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, na základě čehož mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný však nesplnil svoje povinnosti, když televizní poplatky nezaplatil za období prosinec 2020 až říjen 2021 a dále leden 2022, a to ani po výzvě zaslané žalobkyní žalovanému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků má soud za prokázané, že žalovaný se jako poplatník přihlásil od ledna 1998. Z dopisu ze dne 12. 7. 2022 vyplývá, že žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužných televizních poplatků za výše uvedené období, upomínka byla zaslána na adresu [adresa žalovaného], tedy adresu, kterou žalovaný uvedl při přihlášení do evidence poplatníků televizních poplatků. Zásilka byla žalovanému vhozena do schránky. Z tvrzení žalobce a výpisu plateb ze dne 6. 10. 2022 má soud za prokázané, že nebyl zaplacen poplatek za výše uvedené období. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., zákon o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle § 6 je měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ustanovení § 10 nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. V posuzovaném případě byl žalovaný ve sledovaném období přihlášen v evidenci poplatníků, proto soud vychází ze skutečnosti, že je držitelem televizního přijímače a jako takový má povinnost platit televizní poplatky ve výši dle zákona, a to ve výši 135 Kč měsíčně. Nezaplatil-li tyto poplatky ani přes dodatečnou výzvu České televize, shledal soud žalobu žalobce po právu a to včetně úroků z prodlení stanovených podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky jsou pro zjednodušení zkapitalizované ke dni podání žaloby, tedy k datu 14. 10. 2022, za další období žalobce úroky z prodlení nepožaduje. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.