8 C 50/2020-20 — Okresní soud v Rokycanech

Manžel se návrhem domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků je dlouhodobě nespokojené a disharmonické, když každý z manželů měl a má odlišnou představu o hodnotách a cílech manželství, a to jak ve vztahu k výchově dětí, tak i ve vztahu ke společnému soužití a hospodaření. Z manželství se narodily dvě děti, a to nezl. [jméno], [datum narození], a nezl. [jméno], [datum narození], o jejichž výchově bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 11. 2022, č. j. 4 Nc 303/2020-431, jímž byla schválena dohoda manželů o úpravě poměrů manželů ke jmenovaným dětem pro dobu po rozvodu. Manželka se k návrhu na rozvod manželství u ústního jednání připojila. Soud tedy ve smyslu § 384 odst. 2 považoval návrh na rozvod manželství za návrh společný. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 6. 8. 2011. Z manželství se narodily dvě děti, a to nezl. [jméno], [datum narození], a nezl. [jméno], [datum narození], o jejichž výchově bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 11. 2022, č. j. 4 Nc 303/2020-431, jímž byla schválena dohoda manželů o úpravě poměrů manželů ke jmenovaným dětem pro dobu po rozvodu. Manželé nežijí ve společné domácnosti od července roku 2020. Výslechem obou manželů bylo zjištěno, že tito se na příčině rozpadu jejich vztahu nejsou schopni shodnout. Manžel viděl manželství jako dlouhodobě nespokojené, chyběla mu ze strany manželky větší podpora, a to jak při péči o domácnost, tak o děti. Uváděl, že mezi nimi nefungovala komunikace. Připustil, že známost se svojí současnou přítelkyní navázal již v době, kdy s manželkou ještě žili společně, nicméně se tehdy jednalo o prosté přátelství. Manželka spatřovala příčinu rozpadu manželství primárně v nevěře manžela. Ani jeden z manželů neměl o obnovení manželství zájem. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 občanského zákoníku přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 755 odst. 3 tohoto zákona mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. V posuzovaném případě bylo provedenými důkazy zjištěno, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu již téměř tři roky nežijí ve společné domácnosti a o obnovení manželského soužití nemá ani jeden z nich zájem. Soud proto pokládá jejich záměr dosáhnout rozvodu manželství za trvalý a nezvratný. O poměrech nezletilých dětí účastníků pro dobu po rozvodu manželství jejich rodičů bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 757 odst. 1 a 2, § 755 odst. 3 občanského zákoníku, soud návrhu podle § 755 ve spojení s § 757 občanského zákoníku v celém rozsahu vyhověl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v odlišném pohledu obou manželů na běžné fungování rodiny včetně výchovy nezletilých dětí, který postupně vedl k jejich vzájemnému odcizení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 z. ř. s .