13 C 351/2024-17 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit výše uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, (dále též „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka , částka, . Žalovaná se vedle vrácení finančních prostředků zavázala zaplatit částku v celkové výši , částka, , která odpovídá součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši , částka, a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Celkovou částku měla žalovaná splácet prostřednictvím 60 týdenních splátek po , částka, . Žalovaná porušila své povinnosti, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy o půjčce byla postoupena žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně na předmětnou pohledávku pouze částku ve výši , částka, . Žalobkyně se vůči žalované domáhala z titulu uvedené smlouvy o půjčce zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, spolu s příslušenstvím.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Smlouvou o půjčce č. , hodnota, a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byl prokázán skutkový stav popsaný v žalobě. Přestože žalovaná od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky na základě uzavřené smlouvy převzala, nehradila právnímu předchůdci žalobkyně sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši , částka, . Předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou postoupil žalobkyni smlouvou ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání). Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k plnění.5. Dle § 657 občanského zákoníku platného do , datum, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména penízek, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.6. Dle § 39 občanského zákoníku platného do , datum, je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.7. Ze shora uvedených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce. Z předmětné smlouvy o půjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalované byla za úplatu v celkové výši , částka, poskytnuta půjčka , částka, splatná v pravidelných 60 týdenních splátkách. Výše celkových nákladů na tuto půjčku tak činí více než tři čtvrtiny výše poskytnutých finančních prostředků při celkové době splácení 60 týdnů. Roční procentní sazba nákladů takovéto půjčky činí 63,91 %. Takové ujednání předmětné smlouvy má soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení § 39 občanského zákoníku platného do , datum, . Ačkoli občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z toho dovozovat, že by jejich výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a nepodléhala žádnému omezení. I zde se uplatní ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku platného do , datum, , podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroku přitom postupuje ten věřitel, který bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník, se spokojí s přiměřenou výší úplaty za poskytnuté peněžité prostředky, a zhodnotí je běžným způsobem.8. Po zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko z části, neboť shledal předmětnou smlouvu o půjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši celkových nákladů poskytnuté půjčky finančních prostředků, kdy žalovaná měla v případě poskytnuté půjčky hradit vedle poskytnuté jistiny ve výši , částka, dále celkové náklady půjčky ve výši , částka, , která odpovídá součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši , částka, a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Soudu je z úřední činnosti známo, že výše administrativního poplatku se odvíjí zejména od výše poskytovaného úvěru a představuje tak skrytý úrok. Roční procentní sazba nákladů činila u předmětné půjčky 63,91 %. Vzhledem k tomu, že soudem bylo zjištěno, že roční procentní sazba nákladů u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření předmětné smlouvy cca 16 %, přesahovala dohodnutá výše roční procentní sazby nákladů předmětné půjčky (ve výši přes 63 %) podstatně (téměř čtyřnásobně) horní hranici této obvyklé sazby. Za této situace pak soud dospěl k závěru, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a posoudil tak uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou.9. Vztah účastníků soud posoudil podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení dle ustanovení § 451 a násl. občanského zákoníku platného do , datum, . Předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž žalovaná již uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši , částka, , proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonnými úroky z prodlení z dlužné částky od , datum, , tj. po marném uplynutí lhůty k zaplacení dluhu na základě výzvy žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne , datum, , která marně uplynula dne , datum, , až do zaplacení.10. Ve zbytku žalovaných nároků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla sice ve věci úspěšnějším účastníkem řízení, avšak v průběhu celého řízení zůstala zcela pasivní a žádné náklady řízení jí tedy nevznikly.