6 C 129/2024-17 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku , částka, s tím, že dne , datum, při jízdě na lince , Anonymizováno, dopravy provozované právním předchůdkyní žalobkyně se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a odmítl se prokázat občanským průkazem a jízdné uhradit. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši , částka, a přirážku k jízdnému ve výši , částka, . Žalovaný navíc odmítl zaplatit jízdné nejen za úsek , právnická osoba, a , adresa, , ale i za následující úseky na stejné lince. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje rovněž uhrazení jízdného ve výši , částka, a přirážku ve výši , částka, za úsek mezi stanicemi , adresa, a , adresa, , , adresa, a jízdné ve výši , částka, a přirážku ve výši , částka, za úsek mezi stanicemi , adresa, -hlavní nádraží a , adresa, . K dané vlakové lince musela být přivolána policie, kdy tento zásah způsobil zpoždění vlaku, za což právní předchůdce žalobkyně vyměřil žalovanému přirážku v částce , částka, . Žalovaný ovšem požadované nezaplatil, ačkoliv byl k úhradě upomínán předžalobní výzvou ze dne , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . postoupil pohledávku společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, a tato společnost postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud ze souboru Potvrzení o nedodržení SPPO ze dne , datum, , z něhož každé potvrzení bylo vystaveno právě na jeden příslušný úsek, za něž bylo vyměřeno jízdné a přirážka k jízdnému, soud zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne , datum, na lince , Anonymizováno, dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . postoupila pohledávku na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, a tato společnost postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni.Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku , částka, .Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatil, je nárok žalobkyně důvodný, přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku v době její splatnosti, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů a , částka, za jeden úkon, obojí uvedeno v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .