8 C 160/2023-13 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši , částka, . Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , a to nejpozději dne , datum, . Finanční prostředky byly žalované poskytnuty na bankovní účet dne , datum, . Žalovaná úvěr řádně a včas nevrátila, na svůj dluh ničeho neuhradila. Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Společnost , právnická osoba, . uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které se zavázala vrátit spolu s poplatkem na poskytnutí úvěru ve výši , částka, do , datum, . Dle výpisu z účtu byla částka , částka, zaslána na účet žalované dne , datum, . Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, , jenž byl dle podacího lístku téhož dne odeslán, a žalovaná v něm byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě tří dnů.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to pokud jde o částku , částka, , neboť smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena. Žalovaná měla vedle částky , částka, zaplatit rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , což dle smlouvy představuje úrok ve výši 40 % ročně (RPSN 11 246,5 %). Dle názoru soudu se jedná o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 občanského zákoníku. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2022 činila cca 10 % ročně. Jelikož ujednání o úrocích je nezbytnou součástí smlouvy o úvěru a nejde oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nutno jako na nemravnou posoudit smlouvu jako celek.5. Žalobkyni se nicméně podařilo prokázat, že její právní předchůdce poskytl žalované částku , částka, , která v tomto případě představuje bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, jež je žalovaná povinna vydat zpět. Z tvrzení žalobkyně i provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila částku , částka, . Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit nevrácenou jistinu ve výši , částka, . Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí rovněž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , které bylo předáno k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne , datum, , přičemž žalobkyně žalované stanovila lhůtu k plnění v délce 3 dnů. Jelikož tak žalovaná neučinila, dostala se od , datum, do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. , adresa, k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud vycházel rovněž ze skutečnosti, že rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně je zcela zanedbatelný a žalované žádné náklady v řízení nevznikly.