8 C 18/2024 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s tím, že žalovaný opakovaně cestoval městskou hromadnou dopravou v Plzni, jejímž je žalobkyně provozovatelem, aniž se přepravnímu kontrolorovi prokázal jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši , částka, a přirážku k jízdnému ve výši , částka, za každou z přeprav dopravním prostředkem, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. Předmětné jízdy bez jízdního dokladu žalovaný uskutečnil dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, .Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud z „Hlášení o přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne , datum, na lince 2, dne , datum, na lince 15, dne , datum, na lince č. , hodnota, , , datum, na lince č. , hodnota, a ve dnech , datum, a , datum, na lince č. , hodnota, . Na výzvu kontrolora se ani v jednom případě neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Bylo na žalovaném, aby uvedená žalobní tvrzení případně vyvrátil, ale nestalo se tak. Výše jízdného a přirážky k jízdnému byly prokázány Tarifem žalobkyně.Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku , částka, .Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně nezaplatil požadované jízdné ani přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný, a soud proto žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku v době její splatnosti, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.