13 C 149/2025-17 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí výše uvedenou částku s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka , částka, . Žalovaný se vedle vrácení finančních prostředků zavázal zaplatit žalobkyni také částku v celkové výši , částka, , která představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , úrokovou sazbu ve výši 15 % ročně, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celkovou částku měl žalovaný uhradit prostřednictvím 52týdenních splátek po , částka, . Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, , přičemž se jednalo o smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka , částka, s tím, že se žalovaný vedle vrácení poskytnutých finančních prostředků zavázal zaplatit žalobkyni částku , částka, , která přestavovala součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , úrokovou sazbu ve výši 15 % ročně, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Částku, která byla předmětem úvěru, měl žalovaný uhradit prostřednictvím 21měsíčních splátek po , částka, . Žalovaný však porušil své povinnosti z obou výše uvedených smluv, neboť nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně hradil na oba výše uvedené úvěry jen částečně. Pohledávka za žalovaným byla ke dni , datum, postoupena žalobkyni. Předmětnou žalobou se žalobkyně vůči žalovanému domáhá z titulu prvně zmíněné smlouvy o úvěru č. , hodnota, úhrady dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužného poplatku ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, a příslušenství. Z titulu druhé smlouvy o úvěru č. , hodnota, pak žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši , částka, , dlužný poplatek ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, a příslušenství. Žalobkyně žalovaného ohledně zaplacení dlužné částky upomínala, ke dni podání žaloby však žalovaný ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byl prokázán skutkový stav popsaný v žalobě. Přestože žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě uzavřených smluv převzal, nehradil právní předchůdkyni žalobkyně sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, částku , částka, a na dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, částku , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným smlouvou ze dne , datum, , a to s účinností od téhož dne. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, což soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, .5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.7. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Soud došel k právnímu názoru, že výše uvedené smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Jedná se o právní zhodnocení, proto bylo možné rozhodnout bez jednání, když účastníci s tímto postupem projevili souhlas. Z doložených smluv soud zjistil, že žalovanému bylo poskytnuto , částka, , přičemž byl povinen ve lhůtě 52 týdnů uhradit kromě jistiny navýšení v podobě poplatků v celkové výši , částka, , čemuž odpovídá RPSN ve výši 19 255 %. Žalovanému byla rovněž poskytnuta částka , částka, , kterou byl povinen spolu s poplatky v celkové výši , částka, vrátit v pravidelných 21 měsíčních splátkách, čemuž odpovídá RPSN ve výši 14 204 %. Fakticky jsou výše uvedené poplatky spojené s úvěrem odměnou za poskytnutí úvěru, tedy úrokem. Ujednání o takovém navýšení má soud za odporující dobrým mravům, a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání zápůjčky či úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednanou výši poplatků za poskytnutí úvěru (a tomu odpovídající sazbu ročních procentních nákladů), která je zcela nemravná a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu úvěr byl poskytnut, a úvěr tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Jestliže v daném období se roční procentní sazba nákladů u spotřebitelských úvěrů bankovních institucí pohybovala okolo 8 % (dle statistických údajů České národní banky), tak pokud by soud připustil, že při nebankovní zápůjčce a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbou ve výši okolo 24 %. Žalobkyní požadovaná sazba nákladů poskytnutého úvěru se z tohoto pohledu jeví jako nepřiměřená (nemravná). V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o všech poplatcích s ohledem na formulaci a podobu celé smlouvy nelze oddělit od ostatního obsahu, a je třeba proto mít za to, že neplatnou je celá smlouva. Závěr o neplatnosti celé smlouvy ještě podtrhuje sjednaná smluvní pokuta, která ještě zhoršuje postavení dlužníka.12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., když podle ustanovení § 2991 odst. 1. o. z. se žalovaný přijetím peněžité hotovosti obohatil o částky , částka, a , částka, , z čehož však žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, již uhradil částku , částka, a na dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uhradil částku , částka, . Proto soud uložil žalovanému, aby takto získané bezdůvodné obohacení v celkové výši , částka, sestávající z částek , částka, a , částka, žalobkyni uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že