13 C 194/2025-15 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím spolu s náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 0,095890410958904 % denně z vypůjčené částky do , datum, . Celková částka, kterou byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni, činila , částka, . Žalobkyně v rámci procesu uzavírání úvěrové smlouvy ověřovala totožnost žalovaného jakožto dlužníka pomocí dotazníku, občanského průkazu a aplikace Kontomatik. Žalobkyně se uvedenou žalobou domáhá také uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z částky jistiny úvěru, ohledně níž je žalovaný v prodlení, v daném případě smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalobkyně žalovaného ohledně úhrady dlužné částky upomínala, přesto však žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil ničeho.2. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: společnost , Jméno žalobkyně, . uzavřela s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu dne , datum, poskytla úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit do , datum, spolu se sjednaným úrokem ve výši 0,095890410958904 % denně. Roční procentní sazba nákladů poskytnutého úvěru činila podle smlouvy 41,21 %. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jednotlivých splátek úvěru, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky a smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné jistiny písemnou výzvou k úhradě dlužné částky ze dne , datum, , předanou k odeslání dne , datum, .4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.6. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonu.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Ze shora uvedených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že roční procentní sazba nákladů na poskytnutý úvěr představuje 41,21 % a úroková sazba spotřebitelského úvěru činí 0,095890410958904 % z vypůjčené částky denně. Taková ujednání má však soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Ačkoli občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při úvěru sjednat úroky či poplatky za jeho sjednání, nelze z toho dovozovat, že by jejich výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru a nepodléhala žádnému omezení. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroku přitom postupuje ten věřitel, který bez ohledu na to, v jaké situaci se dlužník nachází, se spokojí s přiměřenou výší úplaty za poskytnuté peněžité prostředky a zhodnotí je běžným způsobem. Není pochyb o tom, že obecně byly a jsou peněžní prostředky poskytovány za úplatu. Je standardním postupem, že tato úplata je vyjadřována úroky se stanovenou roční úrokovou mírou. V přezkoumávané věci však sjednaná úroková sazba výrazně přesahuje obvyklou úrokovou míru, za kterou byly v daném období bankami poskytovány úvěry a půjčky. Z obsahu spisu je zároveň zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru jako smlouvu spotřebitelskou. Smlouva spotřebitelská musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi soudů vyšších stupňů. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. rozsudek NS sp. zn. , spisová značka, ). Jestliže v daném období se úroková sazba u bankovních ústavů pohybovala okolo 6,07 % za jeden rok a jejich roční procentní sazba nákladů na spotřebitelské úvěry ve výši okolo 9,35 % (srovnej na www.cnb.cz), tak i pokud by soud připustil, že při krátkodobé nebankovní půjčce se může jevit přiměřenou i úroková sazba 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou ve výši do 18 % za jeden rok a roční procentní sazbu nákladů ve výši do 28 %. Z tohoto pohledu se sjednané podmínky úvěru jeví jako nepřiměřené (nemravné). S ohledem na provedená skutková zjištění soud dospěl k závěru, že ohledně úroků a roční procentní sazby nákladů šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Kromě výše úroku a roční procentní sazby nákladů je však třeba zohlednit i další okolnosti, za kterých byla smlouva uzavřena a přihlédnout i k jejímu dalšímu obsahu. Nelze pominout, že smlouva byla uzavřena mezi profesionálem a spotřebitelem, že byla uzavřena adhezním způsobem a že žalovaný na formuláři vypracovaném žalobkyní nemohl nic ovlivnit. Jednou z hlavních zásad soukromého práva je to, že uspořádání smluvních vztahů musí být spravedlivé a nemůže zakládat zřejmou nerovnováhu k tíži slabší strany, což v projednávané věci nebylo dodrženo a zakládá to absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.9. Vztah účastníků následně posoudil podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný tuto skutečnost nijak nezpochybnil. Od následujícího dne měla pak žalobkyně právo tyto peněžní prostředky požadovat zpět. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, soud proto rozhodl tak, že mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou částku, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jdoucího od , datum, do zaplacení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k vrácení přenechaných peněz (včetně všech úroků a smluvních pokut, k jejichž úhradě však žalobkyni nesvědčil právní důvod) dopisem ze dne , datum, , který byl předán k odeslání dne , datum, . Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. V dopise byla žalovanému k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta sedmi dnů od jeho doručení, žalovaný tak byl povinen vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne , datum, . Protože však žalovaný svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 78 % a úspěchu žalované v rozsahu 22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .