13 C 21/2025-38 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne , datum, a na jejímž základě poskytnula žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být žalobkyni vrácen prostřednictvím dvanácti pravidelných měsíčních splátek se splatností dne , datum, , a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, který činil 0,7 % poskytnutého úvěru denně a dosahoval celkové výše , částka, . Žalobkyně se dále po žalovaném domáhala zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaného v celkové výši , částka, , jelikož se na základě výše uvedené smlouvy zavázal uhradit žalobkyni jednorázový poplatek , částka, za každý případ prodlení s placením dlužné částky a žalobkyně proto požaduje poplatek za každý z dvanácti měsíců prodlení. Ačkoli žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky vyzývala, nezaplatil jí ke dni podání této žaloby ničeho.2. Žalovaný uvedl, že výše specifikovanou smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy z důvodu nepřiměřené výše úroků a jiných sankcí. Žalovaný také namítal, že se v případě uvedené smlouvy nejednalo o smlouvu o podnikatelském úvěru, nýbrž o zastřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně v rámci předsmluvních jednání vůbec nezkoumala, zda se uzavřená smlouva skutečně týká podnikatelské činnosti žalovaného či zda uvedené prostředky užije k podnikatelskému či jinému účelu. Z uvedených důvodů se žalovaný domnívá, že uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru představovalo zastřené právní jednání, které mělo být ve skutečnosti jednáním směřujícím k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž se dovolává její neplatnosti jednak pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jednak pro nepřiměřeně vysoké náklady úvěru jsoucí v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný rovněž namítl a výpisem z bankovního účtu doložil, že není pravdou, že by na částku , částka, , jejíž obdržení od žalobkyně nerozporoval, ničeho neuhradil, neboť zaplatil jednu splátku ve výši , částka, . Zbývající částku jistiny poskytnutého úvěru navrhl pro případ, že by byla žalobkyni přiznána, hradit prostřednictvím splátek.3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, se podává, že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka , částka, , přičemž se uvedenou částku zavázal vrátit do , datum, a splatit jí prostřednictvím dvanácti pravidelných měsíčních splátek spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, který dosahoval výše 0,7 % denně z částky úvěru za každý den čerpání úvěru. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši , částka, , splatná bezprostředně po dni prodlení. Poskytnutí jistiny bylo doloženo potvrzením o provedené platbě ze dne , datum, . Odstoupení od smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, dokládá, že žalobkyně uvedeného dne odstoupila od smlouvy o úvěru pro její porušení žalovaným, které spočívalo ve využití úvěru k financování potřeb nepodnikatelského charakteru, přičemž žalovaná úvěr zesplatnila a požadovala vrácení pohledávky z úvěru spolu s poplatky a sankčními platbami ke dni , datum, . Žalobkyně žalovaného dne , datum, vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, což bylo doloženo podacím lístkem ze stejného data.4. Z potvrzení o platbě vystaveného , právnická osoba, ., týkajícího se exportu transakční historie žalovaného se podává, že žalovaný dne , datum, odeslal ve prospěch účtu žalobkyně částku , částka, . Z pracovní smlouvy uzavřené mezi společností , právnická osoba, a mzdového výměru účinného ke dni , datum, se podává, že žalovaný od , datum, pracuje jako zaměstnanec uvedené společnosti na pozici , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ).5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným je namístě posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru (viz níže), jež uzavřela žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje dle svého obsahu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.14. Na základě shora popsaného skutkového stavu za použití shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že je nutné právní jednání mezi stranami, spočívající v uzavření smlouvy o úvěru, posoudit dle jeho obsahu a celkového kontextu, a není tak možné souhlasit s tvrzením žalobkyně, že by mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru. Přestože je smlouva ze dne , datum, jako smlouva o podnikatelském úvěru označena, představuje její označení pouze zastírající právní jednání, které mělo žalovaného připravit o zvýšenou právní ochranu, kterou by mu jako spotřebiteli jinak poskytoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v rámci předsmluvních jednání nepodnikla žádné kroky ke zjištění, zda žalovaný v rámci závazkového vztahu reálně vystupoval jako podnikatel či nikoliv, neboť nezkoumala, zda žalovaný skutečně (fakticky) vykonává podnikatelskou činnost a po žalovaném nepožadovala ani doložení podnikatelského záměru na využití finančních prostředků z úvěru. Skutečnost, že žalobkyně postupovala vůči žalovanému ryze formálně a nijak neověřila fakt, že příjmy žalovaného pochází ze závislé činnosti, neboť žalovaný byl od , datum, , tedy již v době před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, v pracovním poměru, tak musí jít jednoznačně k její tíži. S ohledem na výše uvedené tak soud nepovažuje smlouvu č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným za smlouvu o podnikatelském úvěru, nýbrž jako smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako spotřebitelem, tedy smlouvu o úvěru spotřebitelském se všemi právními důsledky z toho vyplývajícími.15. Jelikož soud právně posoudil