13 C 367/2024-14 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal uvedenou částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, uhradit ve lhůtě do , datum, . Žalovaný však na svůj dluh nic neuhradil, dnem následujícím po splatnosti dluhu proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále žalobkyně uplatnila náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k plnění, ten však ke dni podání žaloby nic neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka , částka, , kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, . Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit částku , částka, ve lhůtě do , datum, . Výpisem z účtu ze dne , datum, bylo prokázáno, že shora uvedená částka byla žalovanému zaslána. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, , který byl dle podacího archu téhož dne odeslán. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný na svůj dluh nic neuhradil, bylo tedy na žalovaném, aby prokázal opak, což se nestalo.5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o zápůjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši , částka, uhradit dále částku , částka, , označenou jako poplatek za poskytnutí zápůjčky, přičemž žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažila žalobkyně navodit. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Roční procentní sazba nákladů předmětné zápůjčky činí 998 % a jedná se tak podle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úroků úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2023 činila cca 10 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou RPSN akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny, neboť z hlediska právního posouzení se v předmětném případě jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku , částka, , přičemž bylo zjištěno, že na svůj dluh nic nezaplatil. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby bezdůvodného obohacení ve výši , částka, uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne , datum, , když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne , datum, a do 3 dnů od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do , datum, . Jelikož tak neučinil, dostal se od , datum, do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.7. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnějším účastníkem řízení, žádné náklady řízení mu však nevznikly.