5 C 246/2024-26 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 59 647, 21 Kč s úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 12,75% ročně s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . uzavřela se žalovanou dne , datum, prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku , částka, , které se žalovaná se zavázala vrátit nejpozději do , datum, . Alternativně žalobkyně navrhla posoudit nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Jednání se nezúčastnila.Žalovaná navrhla žalobu zamítnout z důvodu rozporu smlouvy s dobrými mravy a dále proto, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěryschopnost žalobkyně, zejména je nemravný vysoký úrok. Doložila, že na smlouvu zaplatila celkem , částka, , což odpovídá tvrzení žalobkyně, resp. doloženému přehledu plateb.Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že touto smlouvou právní předchůdkyně žalobce poskytla žalované úvěrový limit , částka, se sjednanou úrokovou sazbou 146,949% ročně, RPSN činí , částka, .Nárok z této smlouvy přešel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Ve věci , spisová značka, Nejvyšší soud ČR judikoval, že běžný klient úvěrové společnosti nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi ní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že ve smlouvě byla sjednána úroková sazba přes 146% ročně. Takové ujednání má soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku, platného od 1. 1. 2014. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednanou sazbu ročních procentních nákladů uvedeného úvěru, která je zcela nemravná a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu zápůjčka byla poskytnuta, a zápůjčka tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jestliže v daném období se roční procentní sazba nákladů u bankovních institucí pohybovala v rozmezí cca 8,00-10,00 % za jeden rok (dle statistických údajů České národní banky), tak pokud by soud připustil, že při nebankovní půjčce a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 2 – 3 x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbou ve výši okolo 30 % za jeden rok. Žalobkyně však požadovala více než pětinásobek a z tohoto pohledu se výše úroku poskytnutého úvěru jeví jako naprosto nepřiměřenou (nemravnou).Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o úroku a potažmo roční procentní sazbě nákladů s ohledem na formulaci a podobu celé smlouvy nelze oddělit od ostatního obsahu, a je třeba proto mít za to, že neplatnou je celá smlouva.V řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku , částka, a na smlouvu zaplatila celkem , částka, .Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Žalovaná přijala plnění z neplatného právního úkonu, svou povinnost toto plnění vydat zpět splnila, a proto soud žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky , částka, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .