6 C 38/2025-13 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout klientovi úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se touto smlouvou zavázal splácet úroky z překlenovacího úvěru v pravidelných měsíčních splátkách až do přidělení cílové částky a po přidělení v měsíčních splátkách splácet jistinu úvěru a úroky až do úplného zaplacení. Splácení bylo rozděleno do dvou fází, kdy v první fázi byla zálohová měsíční splátka úroků , částka, a měsíční vklad stavebního spoření , částka, a v další fázi pak celková měsíční splátka jistiny úvěru a úroku měla činit , částka, . Žalovaný však nedostál svých závazků, na úvěr řádně nehradil, žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě dlužné částky, naposledy výzvou před odstoupením od smlouvy ze dne , datum, , jíž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradám nedoplatku na úvěrovém účtu ve výši , částka, a nedoplatku na dospořovacím účtu ve výši , částka, s poučením, že pokud neuhradí, odstoupí žalobkyně od uzavřené smlouvy a bude po žalovaném požadovat úhradu celé jistiny úvěru včetně veškerého příslušenství. Žalovaný předepsané částky neuhradil a žalobkyně tak odstoupila od úvěrové smlouvy, čímž vznikla žalovanému povinnost uhradit celou dlužnou částku z úvěrové smlouvy včetně příslušenství.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že předmětem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ze stavebního spoření a závazek žalovaného tento úvěr splatit a to včetně sjednaných úroků. Splácení bylo smlouvou rozděleno do dvou fází, kdy v první fázi byla zálohová měsíční splátka úroků , částka, a měsíční vklad stavebního spoření , částka, a v další fázi pak celková měsíční splátka jistiny úvěru a úroku měla činit , částka, . Z oznámení o výplatě bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, vyplatila žalovanému částku , částka, . Z výpisů z účtu z překlenovací fáze úvěru za roky 2017 – 2024 soud zjistil, kdy a v jaký částkách žalovaný hradil na úvěr, kdy kromě vyplacení částky ve výši , částka, je dále patrná částka ve výši , částka, a částka ve výši , částka, dne , datum, , celkem částka , částka, . Z výzvy před odstoupením od smlouvy ze dne , datum, , jíž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradám nedoplatku na úvěrovém účtu ve výši , částka, , a nedoplatku na dospořovacím účtu ve výši , částka, soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upozornila a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky s poučením, že pokud neuhradí, odstoupí žalobkyně od uzavřené smlouvy a bude po žalovaném požadovat úhradu celé jistiny úvěru včetně veškerého příslušenství.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, , který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet, své povinnosti však řádně neplnil, když žalobkyně jej musela k úhradě dlužných částek upomínat. Žalobkyně tak v důsledku neplnění žalovaného odstoupila od úvěrové smlouvy, čímž vnikla žalovanému povinnost uhradit celou dosud nesplacenou jistinu úvěru včetně neuhrazených úroků z úvěru.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu výzvou stanoveného data splatnosti závazku žalovaného.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.