6 C 71/2025-51 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 173 664 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, z téhož dne, kterým bylo upraveno, že smlouva bude uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 110 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaného úroku ve výši 66,26 % ročně splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 6 572 Kč sjednané smlouvou. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, když po dobu trvání smlouvy uhradila pouze dne , datum, částku 6 572 Kč. Žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, prohlásila celý dluh žalované za splatný. Před zesplatněním v důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok rovněž na úhradu smluvních pokut v celkové výši 998 Kč, neboť za každou splátku, se kterou se ocitla žalovaná v prodlení o délce 30 dnů, měla žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč., kdy tato je splatná do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Dále také vznikl žalobkyni nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, celkem 600 Kč, tj. 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Kromě jediné splátky žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Při jednání soudu žalobkyně uvedla, že na podané žalobě trvá, když žalovaná si byla vědoma všech jejích povinností a je odpovědná za své jednání. Na základě smluvní autonomie by mělo být žalobě vyhověno.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, z téhož dne, kterým bylo upraveno, že smlouva bude uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 110 000 Kč a závazek žalované tento úvěr včetně sjednaného úroku 66,26 % ročně splatit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 6 572 Kč, kdy žalovaná byla ve smlouvě seznámena s tím, že celková částka k úhradě bude činit 315 456 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila žalované částku 110 000 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, a ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně zasílala žalované výzvy za účelem informování žalované, že za ní eviduje neuhrazené splátky na uzavřenou úvěrovou smlouvu, a zároveň žalobkyně výzvou upozornila na možnost zesplatnění celé částky úvěru. Z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou a zesplatnění celého úvěru a vyzývala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a z podacího lístku bylo zjištěno, že dne , datum, byla žalované před podáním žaloby zaslána výzva a byla jí dána poslední možnost k úhradě dlužné částky.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části podle výroku I. tohoto rozsudku. V části uvedené pod výrokem II. shledal soud žalobu jako nedůvodnou, neboť má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 110 000 Kč uhradit dále částku 205 456 Kč, kdy tato částka představovala vyčíslení sjednaného ročního úroku ve výši 66,26 % ročně, kdy ke splacení mělo dojít během 48 měsíců měsíčními splátkami ve výši 6 572 Kč. Soud připouští sjednání přiměřeného úroku za poskytnutí úvěru, k tomu však v daném případě nedošlo. Tento úrok jednak neodpovídá zákonným ustanovením o spotřebitelském úvěru, když představuje nepřiměřené zajištění spotřebitelského úvěru, a jednak, přepočten na procenta v porovnání s jistinou, představuje úrok ve výši 186 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy.Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soudu je známa průměrná výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy tato sazba se pohybovala mezi 8,5-9,5 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je v rozporu s dobrými mravy převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017).Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně obohatila o částku 110 000 Kč, na níž uhradila pouze částku 6 572 Kč a zbývá tedy uhradit ještě částku 103 428 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení v uvedené částce, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistotu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků, které bylo dne , datum, podáno k poštovní přepravě. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 23. 5. 2024, proto je od 24. 5. 2024 žalovaná v prodlení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 052,75 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalované v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 684 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 103 428 Kč sestávající z částky 5 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 17. 6. 2025 náhrada 704,49 Kč za 42 ujetých km v částce 404,49 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 834,49 Kč ve výši 3 745,24 Kč.