6 C 87/2025-58 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 132 792 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 24. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou sežalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 95 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit včetně sjednaného úroku ve výši 84,03 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 8 285 Kč vždy do 24. dne kalendářního měsíce. K této smlouvě bylo sjednáno i pojištění schopnosti žalovaného splácet, a to za 1 156 Kč měsíčně. Celkem se tedy žalovaný zavázal hradit žalobkyni měsíčně částku 9 441 Kč po dobu 24 měsíců. Tohoto svého závazku však žalovaný nedostál, když uhradil pouze deset splátek ve výši 9 441 Kč, celkem 94 410 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním jeho závazku, požadovala žalobkyně úhradu celého závazku včetně sjednaného úroku, smluvní pokuty a smluvní pokuty jdoucí a nákladů za upomínání. Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 19. 8. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že jejím předmětem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 95 000 Kč a závazek žalovaného tento úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 84,03 % ročně vrátit formou 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 8 285 Kč. Dále byla mezi stranami téhož dne sjednána smlouva pojistná, resp. Příloha č. 1 ke Smlouvě o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně pojistit schopnost žalovaného splácet úvěr a závazek žalovaného hradit za toto pojištění pojistné ve výši 1 156 Kč měsíčně po dobu trvání úvěrového závazku. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 24. 1. 2023 bylo na účet žalovaného vyplaceno 95 000 Kč. Z upomínek ze dne 24. 1. 2024, 26. 2. 2024 a ze dne 27. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 19. 8. 2024.5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části podle výroku I. tohoto rozsudku. V části uvedené pod výrokem II. shledal soud žalobu jako nedůvodnou, neboť má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 95 000 Kč uhradit dále částku 103 840 Kč sjednanou jako úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,03 % ročně po dobu 24 měsíců řádného splácení úvěru. Soud připouští sjednání přiměřeného úroku či pevného poplatku za poskytnutí úvěru, k tomu však v daném případě nedošlo. Sjednaný úrok jednak neodpovídá zákonným ustanovením o spotřebitelském úvěru, když představuje nepřiměřené zajištění spotřebitelského úvěru, a jednak, je dle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) neplatný pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soudu je známa průměrná výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období a tato sazba se pohybovala mezi 9 – 10 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboťžalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je v rozporu s dobrými mravy převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek ze dne 5. 2. 2020 č. j. 25 Co 406/2019-17).6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil o částku ve výši 95 000 Kč, na niž doposud uhradil 94 410 Kč. Proto soud rozhodl tak, jak je uveden ve výrokové části tohoto rozsudku a přiznal žalobkyni to, co jí dle výše uvedeného zákonného ustanovení náleží, tedy částku 590 Kč, o kterou se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu uložil povinnost vrátit s jistinou dluhu i zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků po zesplatnění úvěru, tedy k datu 29. 2. 2024.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků, neboť žalobkyně ve věci nebyla úspěšná a žalovanému žádné náklady za řízení nevznikly.