8 C 120/2024-18 — Okresní soud v Rokycanech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, se žalobkyně domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 238 Kč od 15. 10. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla částku , částka, , kterou se žalovaný spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, zavázal žalobkyni vrátit v týdenních splátkách po 606 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný uhradil celkem částku , částka, .2. Dne , datum, byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný dne , datum, odpor, který dne , datum, dodatečně odůvodnil tak, že je výše uvedená smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele s odbornou péčí. Žalovaný dále namítal rozpor smlouvy o spotřebitelském úvěru s dobrými mravy, jelikož v daném případě činí výše RPSN 212,77 %, což odpovídá 21násobku průměrné výše RPSN spotřebitelských úvěrů pro domácnost za rok 2022. Dle judikatury, na níž žalovaný odkazoval, přitom činí nejvyšší přípustná míra RPSN ve spotřebitelských úvěrech jeho čtyřnásobek. Žalovaný rovněž poukazoval na praxi žalobkyně při poskytování úvěrů, kterou s ohledem na jejich poskytování za extrémně vysokou cenu, přísné sankce a množství poplatků vyhodnotil rovněž jako rozpornou s dobrými mravy.3. V rámci repliky ze dne , datum, žalobkyně reagovala na odůvodnění odporu žalovaného. Uvedla, že smlouva o úvěru byla s žalovaným uzavřena v rámci osobního setkání žalovaného s obchodním zástupcem žalobkyně, které se uskutečnilo v místě jeho bydliště. Zde žalovaný svým podpisem stvrdil přijetí půjčené částky , částka, . Žalobkyně rovněž poskytla výčet zdrojů, z nichž čerpala informace ohledně úvěruschopnosti žalovaného, mezi nimiž byla mimo jiné kontrola v rámci insolvenčního rejstříku či údajné telefonické kontaktování zaměstnavatele žalovaného.4. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř.5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav věci: Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo doloženo, že žalobkyně a žalovaný mezi sebou dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 20 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 16 360 Kč představující úrok ve výši 3 960 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, celkem se tedy zavázal uhradit částku 36 360 Kč, a to ve formě 60 týdenních splátek po 606 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně Smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % ročně. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že RPSN v daném případě činí 212,77 %. Z Evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posuzovala kromě kontroly náhledem do insolvenčního rejstříku a systému společnosti , právnická osoba, rovněž z předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného, ze kterých byl zjištěn jeho čistý měsíční příjem ve výši , částka, . Z předžalobní upomínky soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dopisem, který mu byl dle kopie podacího archu , právnická osoba, odeslán dne , datum, . V upomínce byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu ve lhůtě 7 dnů od obdržení uvedeného dopisu. Z dokumentu s názvem informace o smlouvě č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou uhradil celkem částku , částka, .6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z."), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o zápůjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje nikoli z nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale z ujednání o výši úroků, které byly sjednán ve výši 70,89 % ročně a se zápůjčkou se dále pojily další náklady, takže roční procentní sazba nákladů uvedené zápůjčky dosahovala přes 212,77 %. Ujednání o sjednané výši úroku i dalším povinném poplatku za zpracování ve výši , částka, tak má soud za neplatné, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Poskytovatel úvěru má povinnost uvést ve smlouvě o spotřebitelském úvěru roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 212,77 %. Soud zjistil, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu se v roce 2022 pohybovala okolo 10,17 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Sjednaná výše úroků v podobě 70,89 % ročně je rovněž nepřiměřená, když v roce 2022 se dle zjištění soudu průměrná výše úrokových sazeb poskytovaných peněžními ústavy pohybovala okolo 7 %. V této souvislosti soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to na rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, které za přiměřený úrok udává takový úrok, který nepřevyšuje trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného peněžními ústavy. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňovala výši sjednaného úroku jakýmkoli způsobem měnit oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zde soud přihlédl k výši půjčované jistiny, zjišťovaným skutečnostem, mezi kterými byli i pracovní smlouva žalovaného a jeho výplatní pásky i skutečnost, že žalovaný, byť nepravidelně, poměrně dlouhou dobu svůj dluh dokázal splácet. Za těchto okolností dospěl soud k závěru, že není namístě smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou i z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní.12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o celkem o částku , částka, , přičemž však částku , částka, již žalobkyni v rámci pravidelných splátek uhradil, a proto soud žalovanému uložil, aby uhradil zbytek bezdůvodného obohacení v částce , částka, . Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit bezdůvodné