8 C 27/2025-63 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí celkem částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky , částka, jdoucí od , datum, do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 83,55 % ročně z částky , částka, jdoucím od , datum, do , datum, ve výši , částka, , a spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, jdoucím od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal tuto částku splatit včetně sjednaných úroků, což však neučinil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil.3. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, , kterou mezi sebou účastníci dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnut žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách po , částka, . Nominální úroková sazba uvedeného úvěru činila 83,55 % ročně. Schopnost žalovaného řádně úvěr splatit žalobkyně prověřila mj. např. doklady o příjmu žalovaného od za leden a únor 2023, či prohlášením žalovaného. Žalobkyně svůj závazek z uzavřené smlouvy splnila a žalovanému požadovaný úvěr ve výši , částka, vyplatila na jeho bankovní účet (viz „doklad o vyplacení úvěru“). Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně v žalobě podmínky smlouvy řádně neplnil, s úhradou splátek se dostal do prodlení a do data zesplatnění celého úvěru uhradil pouze dne , datum, částku ve výši , částka, . V důsledku prodlení žalovaného pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to ke dni , datum, , přičemž k tomuto datu činila nová jistina úvěru částku , částka, , kterou byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den jeho zesplatnění. O zesplatnění úvěru byl žalovaný informován písemně dopisem žalobkyně ze dne , datum, , a kterým byl vyzván, aby svůj dluh u žalobkyně ve lhůtě 10 dnů uhradil. K uvedenému dopisu však žalobkyně nepředložila žádný doklad o jeho odeslání s tím, že uvedený dopis byl žalovanému odeslán tzv. hybridní poštou. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, pak byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu ve lhůtě 15 dnů od jejího odeslání, ke kterému dle podacího archu české pošty došlo dne , datum, .4. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši , částka, hradit dále smluvní úrok ve výši 83,55 % ročně, přičemž takové ujednání má soud za neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce či úvěru. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že výše úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem nepřesahovala v České republice v daném období 14,75 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Soud přihlédl i ke skutečnosti, že se zároveň jednalo o smlouvu spotřebitelskou, kdy spotřebitel je jako výrazně slabší smluvní strana zvláště chráněn proti zneužívajícím ujednáním, přesto je celková koncepce smlouvy vyvážena výrazně v neprospěch spotřebitele (např. ustanovení 6.4. a 6.5. předmětné smlouvy, dle kterého se ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, ze které je spotřebitel v případě okamžitého nezaplacení povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně). Proto soud posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru za nemravnou jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, )., právnická osoba, ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím, k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen !o. z.“).6. Dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.7. Žalovaný se tak přijetím peněžité hotovosti obohatil o částku , částka, . Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před podáním žaloby uhradil žalobkyni dne , datum, celkem částku , částka, . Jelikož se tedy žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením ze dne , datum, . Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.8. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).9. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci bylin oba účastníci přibližně stejně úspěšní, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.