8 C 29/2025-13 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , (původně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), IČ: , IČO, a žalovaný jednali o uzavření úvěrové smlouvy, a na základě těchto jednání poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, částku ve výši , částka, , která mu byla zaslána na jeho bankovní účet. Žalovaný uvedené finanční prostředky přijal, ale následně ničeho nevrátil. Žalovaný tak získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a žalobkyně, která pohledávku za žalovaným nabyla dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , má právo na jeho vrácení, a to včetně zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně požaduje ode dne , datum, , když žalovaný byl výzvou k plnění ze dne , datum, vyzván, aby svůj dluh do tří dnů uhradil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení pasivní.Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, , který je u tohoto peněžního ústavu veden na jméno žalovaného, byla dne , datum, připsána částka ve výši , částka, od společnosti , právnická osoba, . Ze Smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postupovaných pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že uvedená pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla postoupena společnosti , právnická osoba, . Dopisem ze dne , datum, , který byl dle podacího lístku , právnická osoba, téhož dne žalovanému odeslán, byl žalovaný informován o postoupení předmětné pohledávky s tím, že ji má novému věřiteli uhradit ve lhůtě tří dnů.V předmětné je potvrzením o provedené platbě prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši , částka, , přičemž uvedená pohledávka byla postoupena žalobci.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že původní věřitel žalovanému poskytl částku , částka, . Vzhledem k tomu že nebylo prokázáno uzavření smlouvy, došlo tím k jeho bezdůvodnému obohacení na úkor původního věřitele. Proto soud v souladu s § 2993 o. z. rozhodl, že žalovaný je povinen vydat částku, o kterou se obohatil, a to i včetně úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jejichž počátek běhu se odvíjí od okamžiku, kdy měl žalovaný bezdůvodné obohacení na základě zaslané výzvy vrátit.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud neshledal důvody, pro které by na podanou žalobu nemělo být pohlíženo jako na „formulářovou“, když obdobných žalob již žalobkyně podala jen u zdejšího soudu několik (např. viz např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, ), přičemž žalobkyně je navíc inkasní společností zabývající se vymáháním již splatných pohledávek v rámci své podnikatelské činnosti.