1 C 4/2023-69 — Okresní soud v Semilech

Žalobkyně se původně domáhala vyloučení pěti věcí z exekuce vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, , proti jejímu vnukovi, a to poté, co neuspěla u soudního exekutora s návrhem na jejich vyškrtnutí ze soupisu. Návrh, který byl podán k soudu dne 5. 4. 2023, odůvodňovala svým vlastnickým právem k věcem pojatým do soupisu. Po zjištění, že všechny věci již byly prodány v dražbě, žalobkyně při jednání dne 20. 9. 2023 svou žalobu změnila v tom směru, že se domáhala zaplacení částky 3 860 Kč, která odpovídá částce, za kterou byly věci vydraženy.Žalovaná se z jednání ve věci omluvila. S ohledem na její obranu spočívající v tom, že žalobkyně nijak neprokazuje svoje vlastnické právo k jí označeným věcem (která je plně použitelná i v řízení o změněném návrhu a soud ji nadto pokládá za důvodnou) soud jednání neodročoval za účelem seznámení žalované se změněnou žalobou a změnu žaloby při jednání připustil.Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Vykonavatel soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, sepsal dne 16. 2. 2023 v bydlišti žalobkyně protokol o soupisu patnácti movitých věcí, a to v rámci exekuce vedené proti povinnému , jméno FO, . Usnesením ze dne 17. 3. 2023 soudní exekutor zamítl návrh žalobkyně na vyškrtnutí pěti položek z tohoto soupisu s tím, že z listin, které předložila, nijak nevyplývá, že by byla vlastníkem těchto věcí (jedná se o obraz s motivem chalupy, dřevěné kyvadlové hodiny, kávovar Dolce gusto, notebook Acer červené barvy a rádio Hyundai). Dne 16. 6. 2023 však soudní exekutor všechny tyto věci prodal v dražbě, a to za celkem 3 860 Kč.Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.Podle § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.Podle § 2999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala své vlastnické právo k věcem, které označila v žalobě (nedokládají ho návody k obsluze přístrojů, nadto částečné, ani placení rozhlasového poplatku, když rozhlasové vysílání lze přijímat i prostřednictvím televize, ani fotografie obrazu a hodin z dřívější doby), což je předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované, přičemž žádné další důkazy k prokázání svého vlastnictví k věcem, jejichž vyloučení se domáhala, nenavrhovala, nebylo možné její žalobě z tzv. lepšího práva vyhovět a její žaloba byla tedy zamítnuta (výrok I).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř., neboť ani jeden z účastníků svým chováním podání žaloby nezapříčinil, tudíž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).O nákladech státu soud rozhodl podle § 148 o. s. ř. (výrok III).Rozsudek byl odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti němu není odvolání přípustné.Nad rámec uvedeného soud uvádí, že k dražbě věcí označených žalobkyní (a tím k nemožnosti vyhovět původní žalobě na vyloučení věcí z exekuce) soudním exekutorem mohlo dojít, protože výkon exekuce v této části nebyl odložen (žalobkyně ani nepodala návrh na částečný odklad exekuce).