1 C 108/2024-40 — Okresní soud v Semilech

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 452,13 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 9. 12. 2021 žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se vedle zapůjčené částky zavázala zaplatit částku 8 005 Kč skládající se z úroku ve výši 4 354 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 151 Kč. Součet těchto částek se žalovaná zavázala uhradit ve 45 týdenních splátkách po 401 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 10. 2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Za dobu trvání smlouvy až do postoupení pohledávky uhradila pouze 1 000 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 9 497,25 Kč a dlužného poplatku ve výši 6 954,88 Kč. Žalobkyně, které byla pohledávka ze shora uvedené smlouvy postoupena, dále požadovala příslušenství tvořené smluvním úrokem ve výši 18,17 % ročně a úrokem z prodlení.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně již v žalobě s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná a společnost , právnická osoba, uzavřela dne 9. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaná téhož dne v hotovosti převzala částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši 4 354 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 151 Kč uhradit ve 45 týdenních splátkách po 401 Kč. Úroková sazba činí 88 % ročně a je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy.Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 9. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná předkládala právní předchůdkyni žalobkyni před uzavřením smlouvy svoji pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu. Příjmy byly porovnávány s pravidelnými výdaji, které žalovaná uvedla.Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na úvěr zaplatila celkem pouze 1 000 Kč, a to dne 23. 12. 2021. Ve výši 162,26 Kč byla tato platba započtena na úhradu nákladů na sjednání a správu úvěru, ve výši 334,99 Kč na úrok a ve výši 502,75 Kč na jistinu.Původní věřitel postoupil smlouvou ze dne 21. 9. 2023 shora uvedené pohledávky za žalovanou žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna oznámením z 29. 9. 2023. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamů postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku k němu.Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože žalovaná pohledávka jí byla původním věřitelem postoupena. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 10 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutý úvěr vrátila, netvrdila, že by smlouvu neuzavřela nebo že by jí úvěr nebyl poskytnut.Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) také splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.Na základě smlouvy je povinností žalované zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část částky, kterou se zavázala uhradit, tj. celkem 16 452,13 Kč. Kromě toho je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky, do zaplacení. Ode dne marného uplynutí lhůty k úhradě poslední splátky podle splátkového kalendáře do zaplacení je pak žalovaná povinna z dlužné jistiny zaplatit úrok ve výši 18,17 % ročně. Žalobkyně úrok a úrok z prodlení částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení pohledávky. Žalovaný byla v řízení nečinný, netvrdila a ani neprokázala, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatila. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 300 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.