1 C 121/2024-41 — Okresní soud v Semilech

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 31 390,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 19. 1. 2022 žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se vedle zapůjčené částky zavázal zaplatit částku 24 150 Kč skládající se z úroku ve výši 16 220 Kč, částky za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč a pojistné ve výši 2 322 Kč. Součet těchto částek se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 453 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 7. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil 10. 6. 2022, poté ještě 2 000 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 16 592,87 Kč a dlužného poplatku ve výši 14 797,25 Kč. Žalobkyně, které byla pohledávka ze shora uvedené smlouvy postoupena, dále požadovala příslušenství tvořené smluvním úrokem ve výši 24,12 % ročně a úrokem z prodlení.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně již v žalobě s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný a společnost , právnická osoba, uzavřela dne 19. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný téhož dne v hotovosti převzal částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 16 220 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 453 Kč. Úroková sazba činí 86 % ročně a je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy.Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný předkládal právní předchůdkyni žalobkyni před uzavřením smlouvy svůj živnostenský list a 2 faktury vystavené v říjnu 2021. Příjmy byly porovnávány s pravidelnými výdaji, které žalovaný uvedl.Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 10 650 Kč, a to v 6 platbách, naposledy 31. 1. 2023. Zůstatek jistiny poslední platbě činil 16 592,87 Kč.Původní věřitel postoupil smlouvou ze dne 21. 9. 2023 shora uvedenou pohledávku za žalovaným žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn oznámením z 29. 9. 2023. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamů postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku k němu.Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože žalovaná pohledávka jí byla původním věřitelem postoupena. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 20 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnuté prostředky vrátil, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut.Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) také splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.Na základě smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část částky, kterou se zavázal uhradit, tj. celkem 31 390,12 Kč. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky, do zaplacení. Ode dne marného uplynutí lhůty k úhradě poslední splátky podle splátkového kalendáře do zaplacení je pak žalovaný povinen z dlužné jistiny zaplatit úrok ve výši 24,12 %. Žalobkyně úrok a úrok z prodlení částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení pohledávky.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 256 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 500 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).