1 C 146/2024-58 — Okresní soud v Semilech

Žalobkyně se domáhá zaplacení částky uvedené ve výroku shora s odůvodněním, že dne 17. 12. 2014 byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalované byla posouzena. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky prostřednictvím zřízené kreditní karty v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaná mohla čerpat prostředky postupně, minimální splátka představovala 5 % z celkové dlužné částky, minimálně 300 Kč. Žalovaná se však ocitla v nepovoleném debetním zůstatku, nesplacená jistina činí 22 484,76 Kč, poplatky 400 Kč a debetní úroky 403 Kč. Právní předkyně žalobkyně pak dopisem ze dne 16. 3. 2023 prohlásila celou nesplacenou část úvěru za splatnou k 10. 5. 2023 a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě do 24. 5. 2023. Pohledávka pak byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 28. 6. 2023. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Ze smlouvy o vydání kreditní karty , Anonymizováno, ze dne 17. 12. 2014 a formuláře s informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalované úvěr ke kreditní kartě v celkové výši 10 000 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 1,58 % měsíčně. Žalovaná se současně zavázala hradit uvedené poplatky.Z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že žalovaná měla v době sjednání úvěru příjem ze zaměstnání u , právnická osoba, .Z lustrace v registru Solus soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala před poskytnutím úvěru existenci jiných závazků žalované.Z výzvy ze dne 13. 6. 2022 a 11. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.Z oznámení o splatnosti a odstoupení od smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 16. 3. 3023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr k 10. 5. 2023.Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023 (mezi , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, . a následně mezi , právnická osoba, . a žalobkyní), přílohy ke smlouvě, protokolu o převzetí dokumentace a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 9. 2023 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena.Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná pro posouzení věci významná skutková zjištění.Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy je povinností žalované zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 22 484,76 Kč a dlužný úrok s poplatky, tedy celkem 23 287,76 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění úvěru je pak žalovaná povinna platit úrok ve výši 1,58 % měsíčně z jistiny do zaplacení. Kromě toho je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky do zaplacení. Žalovaná byla v řízení nečinná, netvrdila a ani neprokázala, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatila. S ohledem na výši poskytnutého úvěru (10 000 Kč) přitom právní předchůdkyně žalobkyně podle soudu dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované (měla informaci o jejích příjmech i výši splátek jiných dluhů). Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 932 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 300 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Při určení nákladů řízení soud vycházel z toho, že žalobkyně uplatňuje nároky na zaplacení dlužných úvěrů či obdobných postoupených pohledávek opakovaně. Jednotlivé žaloby se liší pouze označením žalovaného, konkrétní smlouvy a specifikací výše dluhu.Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.