1 C 150/2024-49 — Okresní soud v Semilech

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku s tím, že s žalovaným dne 28. 10. 2022 uzavřela smlouvu o kontokorentu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila řádně. Výše úrokové sazby činila 18,90 % ročně (žalobkyně však požaduje pouze 15 % ročně). Protože žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, využila žalobkyně svého práva prohlásit veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni 30. 5. 2023. Žalovaný tak ke dni podání žaloby dlužil na jistině 30 000 Kč, na kapitalizovaném úroku od zesplatnění do podání žaloby pak 6 559,49 Kč a na zákonném úroku z prodlení 2 388,55 Kč.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Na totožnou výzvu nereagovala ani žalobkyně. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 28. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr formou kontokorentu do výše úvěrového limitu 3 000 Kč. Ke své osobě mj. uvedl, že pracuje s příjmem 21 000 Kč měsíčně a žalobkyni byla známa historie jeho běžného účtu (který už předtím vedla).Z vyhodnocení žádosti žalovaného soud zjistil, že žalobkyně se zabývala vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného.Ze smlouvy o kontokorentu ze dne 28. 10. 2022 a předsmluvních informací soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s limitem 3 000 Kč a úrokovou sazbou 18,90 % ročně. Žalovaný se zavázal platit sjednané poplatky, včetně poplatku za upomínku. Podle smlouvy měla žalobkyně právo zesplatnit úvěr mj. v případě prodlení žalovaného se splacením peněžitých částek vůči žalobkyni.Z dodatku ke smlouvě o kontokorentu ze dne 23. 11. 2022 soud zjistil, že došlo k navýšení výše úvěrového limitu na 30 000 Kč.Z upomínek ze dne 8. 1. 2023, 5. 2. 2023 a 9. 3. 2023 (spolu s dodejkou) soud zjistil, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátky. V poslední výzvě byl vyzván k úhradě do 8. 4. 2023.Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 1. 6. 2023 s dodejkou soud zjistil, že žalobkyně ke dni 30. 5. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila. K 31. 5. 2023 tak žalovaný dlužil celkem 35 021,44 Kč.Z přehledu splátek soud zjistil průběh splacení úvěru ze strany žalovaného.Z předžalobní upomínky s poštovním podacích archem ze dne 3. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná pro posouzení věci významná skutková zjištění.Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 30 000 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění úvěru je pak žalovaný povinen platit úrok ve výši 15 % ročně z jistiny do zaplacení. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky do zaplacení. Žalobkyně úrok a úrok z prodlení částečně kapitalizovala ke dni podání žaloby. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil. S ohledem na výši poskytnutého úvěru přitom žalobkyně podle soudu dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (měla informaci o jeho příjmech i výdajích, před poskytnutím kontokorentu ostatně vedla běžný účet žalovaného). Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 266 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 500 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Při určení nákladů řízení soud vycházel z toho, že žalobkyně uplatňuje nároky na zaplacení dlužných úvěrů opakovaně. Jednotlivé žaloby se liší pouze označením žalovaného, konkrétní smlouvy a specifikací výše dluhu.Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.