1 C 90/2024-54 — Okresní soud v Semilech

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 502 282,03 Kč sestávající z jistiny ve výši 495 857,03 Kč a poplatků ve výši 6 425 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že 16. 2. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Úvěr ve výši 500 000 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal splatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 7 519,78 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 10,60 % ročně. Žalovaný však svou povinnost neplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobkyně proto využila svého práva a dopisem ze dne 23. 8. 2023 prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Nesplacené úroky činily ke dni zesplatnění 18 347,85 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 31. 1. 2024 pak 31 206,28 Kč. Při schvalování úvěru přitom vycházela žalobkyně z údajům poskytnutých žalovaným a zjištěné skutečnosti řádně zkoumala.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (Expres půjčka) ze dne 16. 2. 2023 soud zjistil, že , Jméno žalobkyně, . uzavřela s žalovaným smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč. V čl. II bodu 4 se žalovaný zavázala vrátit úvěr bance formou pravidelných měsíčních anuitních splátek, tj. měsíčních splátek jistiny a úroků v celkovém počtu 120 v celkové výši 7 519,78 Kč (měsíční anuitní splátka 6 774,78 Kč a úhrada pojištění ve výši 745 Kč), a to vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 3. 2023. Roční úroková sazba činila 10,60 % ročně. Celkem měl žalovaný zaplatit 816 645,08 Kč. V čl. III bodu 4 byly sjednány příslušné poplatky. Pro případ prodlení žalovaného byla mj. sjednána možnost banky ukončit smluvní vztah, prohlásit svým rozhodnutím dluh za ihned splatný.Z žádosti o úvěr ze dne 13. 2. 2023 a potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaný při sjednávání smlouvy uváděl zaměstnavatele v , Anonymizováno, (ve městě , Anonymizováno, ), doložil přitom potvrzení o příjmu. Za poslední 3 měsíce si průměrně vydělal 1 745,13 EUR čistého, pracovní poměr měl sjednaný na dobu neurčitou.Z výpisu z úvěrového účtu a platební historie soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 16. 2. 2023 částku 500 000 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že žalovaný zaplatil pouze 1 splátku ve výši 7 519,78 Kč dne 20. 3. 2023.Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 8. 2023 soud zjistil, že banka oznámila žalovanému, že prohlásila úvěr za splatný ke dni 23. 8. 2023 s tím, že k tomuto datu žalovaný dluží celkem 521 194,76 Kč.Z výzvy k úhradě ze dne 31. 1. 2024 a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby písemně upomenula.Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná pro posouzení věci významná skutková zjištění.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Výpisem z účtu žalobkyně prokázala, že částku 500 000 Kč žalovanému skutečně poskytla. Na základě úvěrové smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 495 857,03 Kč, poplatky ve výši 6 425 Kč, řádný úrok ve výši 18 347,85 Kč a úrok z prodlení ve výši 31 206,28 Kč (správnost těchto částek žalobkyně doložila výpisy z úvěrového účtu a odpovídají jí doloženému výpočtu). Dále je žalovaný povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky od 1. 2. 2024 (úrok z prodlení byl kapitalizován do 31. 1. 2024) do zaplacení. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalobkyně podle soudu řádně posoudila i úvěruschopnost žalovaného (žalobkyně měla informace o jeho příjmech, zabývala se i počtem jím vyživovaných osob a provedla i nezbytné základní lustrace).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 715,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 20 092 Kč, nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 10 340 Kč (převzetí věci, výzvu k plnění, sepis žaloby) včetně 3 paušálních náhrad po 300 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny, paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.