10 C 117/2024-53 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na vydání měřícího zařízení – plynoměru, specifikovaného ve výroku I tohoto rozsudku. Žalobkyně vylíčila, že je podnikatelem – provozovatelem distribuční soustavy (distributorem plynu), subjektem odlišným a odděleným od obchodníka s plynem. Žalobkyni dle § 71 odst. 2 energetického zákona vznikla povinnost vybavit měřícím zařízením odběrná místa zákazníků, připojená žalobkyní k distribuční soustavě, kterou provozuje. V rámci této povinnosti konkrétně na odběrném místě pod v záhlaví rozsudku uvedenou adresou bydliště žalované, v odběrném místě č. , Anonymizováno, , osadila žalobkyně předmětný plynoměr výrobního čísla , hodnota, (dále jen „Plynoměr“), který je měřícím zařízením ve vlastnictví žalobkyně jakožto provozovatele distribuční soustavy; k osazení Plynoměru došlo dne 20. 4. 2015, na výše uvedené adrese, o čemž byl pořízen protokol. Žalovaný je uživatel označené nemovitosti, což sdělil žalobkyni vlastník nemovitosti přípisem ze dne 4. 4. 2024. Dne 15. 2. 2024 byl žalobkyni podán požadavek obchodníka s plynem – společnosti , právnická osoba, na ukončení distribuce plynu do předmětného odběrného místa z důvodu neplacení, s požadovaným datem ukončení k 19. 2. 2024. Žalobkyni se nepodařilo Plynoměr demontovat do 10 pracovních dnů ode dne požadovaného ukončení distribuce plynu, proto dle § 119 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 349/2015 Sb. a Řádu provozovatele distribuční soustavy došlo k 15. pracovnímu dni ode dne požadovaného ukončení distribuce plynu k ukončení smlouvy o zajištění služby distribuční soustavy do daného odběrného místa, a tím k ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. Žalobkyně následně zasílá obchodníkovi s plynem ke 14. pracovnímu dni údaj o odhadovaném stavu odebraného plynu na měřidle (§ 5 odst. 4 vyhl. č. 108/2011 Sb.), uvedený den je pak posledním účtovacím dnem obchodníka. Následně učiněné odstoupení od smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze strany obchodníka s plynem je deklaratorní povahy a způsobuje vznik neoprávněného odběru plynu dle § 74 odst. 1 písm. b) energetického zákona. Sama žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy nemá a nemůže mít k dispozici listinné dokumenty vztahující se k trvání vztahu mezi žalovaným a obchodníkem s plynem. Žalobkyně se opakovaně neúspěšně snažila provést demontáž Plynoměru, což žalovaný přes výzvy žalobkyně (ze dne 13. 3. a 15. 4. 2024), jakož i přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 5. 2024 neučinil a Plynoměr nezpřístupnil a nevydal.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu žaloba a výzva k tomu, aby se k ní vyjádřil byly doručeny v souladu s ustanovením § 49, § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel jako adresu trvalého pobytu. Stalo se tak k datu 15. 8. 2024, kdy dle § 49 odst. 4 lze zásilku považovat za doručenou (i když se o ní žalovaný případně nedozvěděl), neboť tímto dnem uplynula lhůta 10 dnů ode dne, kdy žalovanému na adrese místa trvalého pobytu byla poštovním doručovatelem, který jej nezastihl v místě doručení, zanechána výzva, aby si písemnost v uvedené lhůtě vyzvedl.3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a u obou účastníků bylo možné souhlas s uvedeným postupem dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 15. 10. 2024, č. j. 10 C 117/2024-50. Jím byli totiž oba účastníci vyzváni, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřili, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byli upozorněni, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z listinných důkazů byla učiněna níže uvedená skutková zjištění.5. V protokole o výměně ze dne 20. 4. 2015 je uvedeno, že v místě spotřeby č. , hodnota, (uvnitř bytu) došlo k výměně měřícího zařízení a osazen byl plynoměr č , hodnota, . Zákazníkem byl v protokole zaznamenán žalovaný pod č. , hodnota, , odběrné místo bylo označeno číslem , hodnota, na adrese shora uvedeného trvalého pobytu žalovaného.6. Žádostí o ukončení dodávky plynu je zjištěno, že společnost , právnická osoba, ., požádala žalobkyni o přerušení dodávky plynu žalovaného na místě spotřeby č. , Anonymizováno, , a to ke dni 19. 2. 2024 z důvodu neplacení. S ohledem na nepřístupnost měřidla nebylo možné přerušit distribuci plynu, čímž ke dni 7. 3. 2024 nastal účinek ukončení dodávky plynu s odkazem na § 119 vyhl. č. 349/2015 Sb.7. Z protokolů o demontáži měřidla se podává, že měřící zařízení výrobní číslo , hodnota, , které je umístěno na adrese odběrného místa v místě spotřeby číslo , hodnota, (pozn. soudu – shoda v čísle místa spotřeby, kde byl před tím v roce 2015 plynoměr uvedeného čísla vyměněn, k tomu viz odst. 5 odůvodnění rozsudku), se nepodařilo dne 26. 2., 25. 3. ani 6. 5. 2024 demontovat z důvodu nepřítomnosti žalovaného.8. Předžalobní výzvou ze dne 29. 5. 2024 vyzval právní zástupce žalovaného k vydání plynoměru s upozorněním na možnost podání žaloby. Odeslání výzvy bylo doloženo potvrzením České pošty (podacím archem).9. Podle § 59 odst. 1 písm. j) bod 6. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, má provozovatel distribuční soustavy právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu při neoprávněném odběru nebo neoprávněné distribuci plynu nebo při neoprávněné přepravě plynu.10. Podle § 71 odst. 2 energetického zákona provozovatel přepravní soustavy a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni vybavit měřicím zařízením odběrná místa zákazníků připojená k jimi provozované soustavě a předávací místa mezi jimi provozovanou soustavou a jinou distribuční soustavou. Provozovatel přepravní soustavy je dále povinen vybavit měřicím zařízením předávací místa zásobníků plynu. Výrobce plynu je povinen vybavit měřicím zařízením předávací místa mezi výrobnou plynu a přepravní soustavou, distribuční soustavou nebo zásobníkem plynu, těžebním plynovodem jiného výrobce a odběrná místa zákazníků připojená k jím provozovanému těžebnímu plynovodu.11. Podle § 71 odst. 6 energetického zákona jsou zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.12. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy připojila odběrné místo žalovaného č. , hodnota, (nověji označeno , Anonymizováno, ), k distribuční soustavě a umožnila takto dodávku plynu. Na uvedeném odběrném místě bylo instalováno měřící zařízení specifikované ve výroku I. rozsudku, a to za účelem měření spotřeby plynu do odběrného místa. Následně byl obchodníkem s plynem podán požadavek na ukončení distribuce dodávky plynu do odběrného místa z důvodu neplacení s požadovaným datem přerušení 19. 2. 2024. Z hlediska technických možností lze omezit či přerušit distribuci plynu pouze demontáží měřícího zařízení. Žalobkyně se snažila provést demontáž měřícího zařízení, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a vyzván k zpřístupnění místa, ovšem bezvýsledně. Protože žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost podle § 71 odst. 6 energetického zákona a neumožnil žalobkyni ukončit distribuci plynu do odběrného místa (§ 59 energetického zákona), přičemž současně neoprávněně zadržuje plynoměr ve vlastnictví žalobkyně, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost vydat příslušný plynoměr. Povinnost vydat plynoměr koresponduje zpřístupnění plynoměru v odběrném místě a umožnění jeho demontáže (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. , spisová značka, ).13. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 2 000 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 6 534 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 10 000 Kč (§ 9 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl nárok na vydání věci, která nebyla pro řízení peněžně oceněna) činí odměna advokáta za jeden úkon 1 500 Kč (§ 7 bod 4 AT). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 3 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), celkem 4 500 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 900 Kč (3