10 C 185/2020-685 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 9. 2020 domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou mu žalovaná jako zaměstnavatel dala písemně 25. 5. 2020 a podle níž měl pracovní poměr žalobce na pozici řidiče záchranné služby skončit ke dni 31. 7. 2020 uplynutím výpovědní lhůty.Výpovědní důvody – žalovanou tvrzené skutečnosti – dle žalobce buď vůbec nenastaly, nebo nastaly se souhlasem žalované, případně nedosáhly intenzity zvlášť hrubého či závažného porušení právních předpisů vztahujících se k žalobcem (zaměstnancem) vykonávané práci. Výpovědní důvod, že žalobce měl ve dnech 23. 3., 8. 4. a 9. 4. 2020 vykázat práci pro zaměstnavatele, ačkoli tomu tak prokazatelně nebylo [pozn. soudu – v odůvodnění rozsudku případě „výpovědní důvod 1)“], žalobce popíral, protože výkazy vedl s nejvyšší mírou pečlivosti. K důvodu, že měl opakovaně parkovat svěřené vozidlo v místě svého bydliště [výpovědní důvod 2)], oponoval poukazem na mimořádnou situaci spojenou s hygienickými opatřeními v souvislosti s pandemií Covid-19 a na pokyny žalované o omezení počtu osob a určení doby stravování v zařízení žalované, vlivem kterých žalobci nezbylo než se stravovat mimo toto zařízení a po uzavření restauračních zařízení nařízením vlády 14. 3. 2020 přímo v bydlišti; o tom, kde se bude během stravování nacházet, žalobce žalovanou informoval. Konečně k výpovědnímu důvodu spočívajícímu v překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci, a to v některých případech o více než 30 km [výpovědní důvod 3)] odkázal žalobce na zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu – dále v odůvodnění rozsudku jen „ZSP“), podle něhož patří vozidla záchranné služby mezi vozidla s právem přednostní jízdy, a k případnému překročení povolené rychlostí došlo vždy při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností.Žalobce v minulosti nikdy nebyl ústně, natož písemně upozorněn na údajné porušení svých povinností vyplývajících z pracovní smlouvy či z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci.Dále označil výpověď za účelovou, představuje totiž reakci žalované na výtky žalobce ohledně porušování zákonných ustanovení o délce a rozvržení pracovních směn, které žalobce uplatnil na – výpovědi předcházející (doplněno, že konkrétně 12. 5. 2020 konané) – poradě, při níž ke svým výtkám předložil i právní posouzení.Konečně zdůraznil, že žalovanou vytýkaná pochybení žalobce ze dnů 23. 3. 2020, 5. 2. – 24. 3. 2020 byla zaměstnavatelkou uplatněna po uplynutí dvouměsíční prekluzivní lhůty (§ 58 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce – dále v odůvodnění rozsudku případně jen „ZP“) ode dne, kdy se o důvodu dozvěděla.2. Žalovaná od počátku řízení navrhovala žalobu zamítnout, výpověď z pracovního poměru měla za důvodně podanou, pracovní poměr žalobce za skončený k 31. 7. 2020.Žalobce v datech uvedených v důvodu 1) vykázal ve výkazu práce a vyúčtování pracovní cesty údajný výkon práce, ačkoli v časech ve výpovědi uvedených parkoval – dle údajů o sledování polohy vozidla prostřednictvím systému GPS – sanitní vozidlo v bydliště a práci zjevně nevykonával. Dne 23. 3. 3020 a 9. 4. 2020 při typu služby „pohotovost I“ a „pohotovost III“ měl žalobce po rozvozu pacientů v 15:44 hod. (23. 3.), resp. v 15:02 (9. 4.) přerušit směnu a až v 17:14 hod., resp. 17:15 hod. nastoupit na večerní rozvoz dialyzovaných pacientů. Tím, že se oproti tomu zdržoval doma a práci nevykonával, jen ji vykázal, si nechal zaplatit o 1, resp. o 2 hodiny více práce a zvýšil si platbu na cestovní náhrady z 87 Kč na 131 Kč. Dne 8. 4. 2020 měl sice žalobce dle typu služby „řidič 6“ a dle svého tvrzení (údajů ve výkazu) po rozvozu pacientů ve 12:48 hod. využít ½ hodiny na oběd a poté se vrátit na pracoviště, avšak dle GPS záznamů byl od 12:48 do 14:42 na domácí adrese a zjevně žádnou práci pro žalovanou nevykonával; vykázal si tím a nechal zaplatit o 1,5 hodiny více práce. Hodnocení, že uvedeným neoprávněným vykazováním práce se tak žalobce dopustil útoku na majetek zaměstnavatele, tím zvlášť hrubého porušení pracovních povinností, podpořila žalovaná odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, .K výpovědnímu důvodu 2) vyvracela žalovaná argumentaci žalobce o stravování v místě bydliště poukazem na to, že u bydliště mohli řidiči sanitních vozů parkovat v souladu s vnitřním předpisem žalované ze dne 1. 7. 2016 jen v případě směny rozdělené do dvou úseků, jinak to bylo zakázáno, na což byl ostatně žalobce upozorněn na provozní schůzi 7. 3. 2019. Ve výpovědi datované případy se týkaly výrazně delší doby parkování, a to případně i přes noc, než aby šlo o parkování z důvodu stravování v bydlišti.I ohledně výpovědního důvodu 3) žalovaná s argumentací žalobce nesouhlasila. Žalobce pracoval na pozici toliko řidiče dopravní zdravotní služby a charakter jeho jízd ve vytýkaných případech nevyžadoval využití výstražných světel, ani k jejich užití fakticky nedošlo (patrné ze sledovacího systému vozidel , jméno FO, , kde by jízda s výstražnými světly byla zaznačena jako „služební“ oproti „soukromé“ bez užití světel). Jím řízené sanitní vozidlo tak nebylo vozidlem s právem přednosti v jízdě (§ 41 ZSP), nebyly jím plněny úkoly související s výkonem zvláštních povinností.3. Žalobce poté doplnil k důvodu 1), že v tam uvedených dnech měl dispečinkem povoleno čerpání půlhodinové přestávky na oběd v místě bydliště, od 6. 4. 2020 to souviselo i s omezením stravovacích kapacit u žalované. V bydlišti provedl i úklid sanity (9. 4. 2020 kvůli znečistění vozidla zvratky přepravované osoby), vše zaznamenal svými poznámkami do rozpisu od žalované, zahrnujícího údaje o typu služby, přepravovaných pacientech, zdravotnických zařízeních. Nebyl-li posléze povolán k dalšímu výjezdu, věnoval se tedy očistě a údržbě sanitního vozu, což mu bylo povoleno dispečerkou a samotným vedením žalované. Krom toho, pokud mezi výjezdy byla doba kratší dvou hodin, směna se nepřerušovala a přestávka se počítala jako výkon práce. Žalovaný v uvedených případech z výpovědního důvodu 1) dvouhodinovou dobu nikdy nepřekročil. Konečně žalobcem vykázaná práce byla žalovanou zjevně schválena, jelikož mu byla za to vyplacena mzda.Parkování přes noc v místě bydliště [důvod 2)] měl žalobce individuálně povolené telefonicky či SMS zprávou od jednatelky žalované , tituly před jménem, , právnická osoba, , s níž o tom komunikoval vesměs služebním telefonem, který již nemá k dispozici, případně vlastním telefonem. Parkovat takto bez svolení by si – stejně jako ostatní řidiči – nedovolil, věděli, že vozidla jsou sledována systémem GPS; uvedený způsob povolování parkování u bydliště byl u žalované zavedenou praxí, údaje o parkování byly lehce dohledatelné v systému GPS a žalovaná tak o těchto případech věděla, aniž by je žalobci před dáním výpovědi jakkoli vytkla.U výpovědního důvodu 3) žalobce upustil od argumentace charakterem jím řízeného sanitního vozu jako vozidla s právem přednosti v jízdě a využívajícího v předmětných případech výstražná světla. Uvedl, že do rychlejší jízdy byl de facto nucen špatnou organizací práce řidičů u žalované, kdy k předem připravenému režimu jízd byli někdy řidiči až během dne nenadále instruováni jen ústně dispečinkem k tomu, aby provedli další přepravu, museli tak zrychlit; při odmítnutí takto přidělené jízdy by jim mohlo být vytýkáno, že nedostatečně plní své pracovní úkoly. Rychlejší jízdy řidičům nebyly vytýkány, případné pokuty si byli povinni hradit sami. V předmětných datech se u žalobce mohlo jednat o mimořádnou jízdu k dialýze nebo zdravotnickému zařízení v , adresa, .Žalovaná měla o každém pohybu a parkování svých zaměstnanců se sanitním vozem průběžně informace prostřednictvím , jméno FO, systému GPS již od roku 2015, když o jeho zavedení a současně o odepření přístupu do jeho údajů běžným zaměstnancům, s tím, že slouží ryze pro vnitřní účely vedení firmy, byli zaměstnanci informování e-mailem z 29. 1. 2015. Kontrola řidičů tak probíhala dávno před březnem 2020, a žalovaná se o řadě případů údajného porušení povinností žalobce mohla dozvědět, resp. dozvěděla před koncem března 2020.K tvrzení o účelovém dání výpovědi žalobci jako „nepohodlnému“ doplnil, že do zápisu z porady předcházející výpovědi – konané 12. 5. 2020 – žalovaná nezahrnula všechny projednávané body, např. okolnost, že k požadavku řidičů, zda by „se mohlo postupovat podle zákona“, jim bylo sděleno, že „zákoník práce v době pandemie neplatí“. Žalobce již dříve při schůzi 7. 3. 2019 upozorňoval i na další nepravosti v činnosti žalované, jako byl chybný požadavek vůči řidičům na přepravu pacientů na předním sedadle vedle řidiče (což odporuje vyhl. Ministerstva zdravotnictví č. 296/2012 Sb. a ČSN EN 1789+A2) nebo na přepravu pacientů napojených na kyslíkovou láhev bez doprovodu. Na neúplnost zápisu z porady konané 12. 5. 2020, jakož i okolnost, že zaměstnancům dlouhodobě nebyl – přes přísliby jednatelky žalované , tituly před jménem, , jméno FO, – poskytnut zápis ze schůze kon